Termíny

18.9.2017 - 15.12.2017 - Výuka v zimním semestru 2017/2018

29.9.2017 - Děkanský den

17.11.2017 - Státní svátek

Více... »

Hledat
Pokročilé hledání




Hampl František, Prof. Ing., CSc.

Prof. Ing. František Hampl, CSc.

(6 . srpna 1901, Týnec nad Labem – 9. dubna 1977, Praha)

český ekonom, spisovatel, básník, literární historik, profesor VŠE

Syn strojního inženýra, ředitele a spolumajitele Strojnické továrny braří Pernerů v Týnci (Pernerovky) ing. Františka Hampla.[1] V letech 1912-1919 studoval reálku v Kutné Hoře, Praze a Pardubicích, poté 1919-1922 Vysokou školu obchodní v Praze. Získal titul komerčního inženýra. Půl roku byl zaměstnán v České průmyslové bance, poté nastoupil učitelskou dráhu. Působil na Maděrově soukromé obchodní škole v Praze a v letech 1924-1943 učil na obchodní akademii v Berouně. Redaktor sociálně demokratického časopisu Berounský obzor. Za okupace byl v roce 1943 zatčen a za odbojovou činnost vězněn, naposledy v Bayreuthu.

O jeho životě před příchodem na VŠE napsal Jan Kadlec, student berounské Obchodní akademie: „Vyučoval ve třetím a čtvrtém ročníku nauce právní… Věděl jsem o Františku Hamplovi, že jeho práce ve škole je jenom částí činnosti, kterou rozvíjel. Sám nám vypravoval, že spojuje teoretické vyučování ve škole se životem a jak to dělá. Byl dlouhá léta předsedou dozorčí rady konzumního družstva Budoucnost, které  mělo sídlo v Rakovníku, ale na Podbrdsku prodávalo zboží ve sto třiceti prodejnách. František Hampl jako odborník v účetnictví dělal rozbory měsíčních uzávěrek. Kromě toho byl revizorem Městské spořitelny v Berouně a několik let revidoval hospodářství okresní nemocnice v Berouně. Jako mnoho profesorů tehdejších obchodních akademií byl i on stálým soudním znalcem v oboru účetnictví u okresního soudu v Berouně. Opravdovou láskou Hamplovou byla literatura. Zůstal věren své dávné touze, vyvěrající z jeho spisovatelského nadání. Jako prvotiny psal básně o bolestech dospívajícího mládí i o své lásce k rodnému Týnecku. V povídkách a románech se pokusil zobrazit osudy lidí vášnivých a rozvrácených. V týdeníku Berounský obzor, který spoluredigoval, byl v každém čísle nějaký článek od něho. V beletrické příloze Druza, jež vycházela dva roky, jsme četli řadu jeho povídek Mezi berounskými branami (povídky o městě a lidech od století XIV. až po naše časy). V nich vylíčil dějiny města na zajímavých příbězích z každého století, počínaje čtrnáctým, dějem i stylem  přizpůsobeným době. Zaujaly ho osudy českých spisovatelů minulého století, jejichž život byl nějak výjimečný, a psal o nich beletrizované životopisy a příběhy v citlivém koloritu doby a společnosti.  V Berouně vznikla řada novel, které označoval jako ,,osudy českých literátů“: vycházely zprvu v časopisech, později ve sbírkách Poznamenaní, Červánky, Sluneční hodiny a souhrnně v antologii Z bouřného času. V nich kreslí osudy českých literátů na základě podrobného studia i původních pramenů. Samostatně vyšel Básníkův ztracený život o J. J. Langrovi. Vydal dvanáct knih z díla českých spisovatelů a pořídil k nim literárně historické úvody (například vydal dílo Jos. Jahody, Z. M. Kuděje, K. Legera, K. Šípka aj.). Uspořádal antologii Čas trhnul oponou, v níž soustředil literární příspěvky o roce 1848. Třetí proud beletrie zahrnul Hamplovo rodné město Týnec nad Labem. Toto období vyvrcholilo v románové kronice Pernerové, v níž zobrazil rodné město na osudech kdysi mocného rodu Pernerů, z něho pocházel i inženýr Jan Perner, první stavitel železnic, tragicky zahynuvší u choceňského tunelu. V této kronice je též jímavý příběh maminky Petra Bezruče, která se v Týnci nad Labem narodila… Ještě v Berouně začal František Hampl psát i knihy odborné a učebnice. Bylo to zejména Účetnictví pro každého, opakovaně vydávané v Domácím učení v nakladatelství Orbis, a Účetnictví pro kupecké školy pokračovací. Za druhé světové války pracoval František Hampl ilegálně a jako spolupracovník Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ) byl 21. května 1943 zatčen a až do konce války vězněn, nakonec v Bayreuthu. Když se na konci května 1945 vrátil do Berouna, bylo mu nabídnuto místo ředitele obchodní akademie, avšak nabídku nepřijal. Odešel do Prahy, aby se intenzivněji věnoval práci publikační, pedagogické i beletristické. Po roce 1945 napsal řadu učebnic pro střední ekonomické školy (Družstevnictví, Nauka o podniku, Socialistické hospodářství, Finance a úvěr a Hospodářské plánování.)… Mám-li Františka Hampla hodnotit ve vztahu k berounské střední ekonomické škole, musím zdůraznit jeho neobyčejnou pracovitost, svědomitost, náročnost, ale přitom spravedlnost. Byl nám – žákům – vzorem učitele přísného, ale zároveň lidského. Vážili jsme si též jeho práce literární, zejména přirozeně beletrie s náměty berounskými. A jestliže František Hampl, jenž – jak nám říkal, nikdy neměl v úmyslu sát se profesorem – vyrostl v pedagoga, který byl vůbec první v naší republice jmenován docentem teorie vyučování ekonomických předmětů, stalo se tak nepochybně proto, že tuto práci – jako každou jinou, kterou začal – dělal poctivě, systematicky a vždy až do konce. Nikdy si neulehčoval a konal ji s přísnou vážností, i když o jejich výsledcích mluvíval často humorně. V tom je také tajemství jeho úspěchů při přednáškách; zujme posluchače a získá je pro problémy jinak nezábavné. Ale to také proto, že má smysl pro umění a kulturu a usiluje o to, aby profesoři ekonomických předmětů nebyli jen odborníky, ale v pravém významu slova kulturními lidmi, kteří jsou s to vychovávat opravdu harmonicky rozvinuté lidi.“[2]

V letech 1945-1953 působil v Praze jako profesor Československé akademie obchodní a učil též na Vysoké škole věd hospodářských ČVUT[3]. Od 1. ledna 1953 byl pověřen funkcí hlavního účetního na ministerstvu školství, ale v témže roce byl pověřen vybudovat a od 1. září 1953 vést katedru učitelství[4] (metodiky ekonomických předmětů, pedagogiky). V jejím čele stál do roku 1967. V roce 1970 odešel do důchodu a žil v Berouně. Zavedl pedagogické vzdělávání v denním studiu, studiu při zaměstnání, doplňkovém studiu při studiu jiných oborů VŠE a pro studenty vysokých škol ekonomického směru a fakult právnických.[5] Byl též autorem českých a slovenských středoškolských učebnic (např. financí a úvěru, socialistického hospodářství).

V roce 1954 byl jmenován docentem metodiky vyučování ekonomických předmětů a v roce 1968 profesorem VŠE.

V roce 1951 byl odměněn cenou J. A. Komenského, v roce 1964 obdržel vyznamenání „Za vynikající práci“.

Je autorem učebních textů a publikací: Hampl, František. Didaktika ekonomických předmětů: [Určeno] pro posluchače fak. všeobec. ekonomické. 1. vyd. Praha: SPN, 1954; Hampl, František, ed. Didaktika pro učitele ekonomických předmětů: část 2. a 7. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1962; Hampl, František. Metodika vyučování ekonomickým předmětům. II. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967; Hampl, František. Poznámky k některým aktuálním otázkám národního hospodářství ČSSR. Praha, 1971.

Je spoluautorem učebních textů: Hampl, František a Koudela, Jiří. Didaktika ekonomických předmětů. Část 5, Metodika vyučování konkrétním ekonomikám a technice administrativy. Praha: SPN, 1957; Hampl, František. a kol. Metodiky ekonomických predmetov. D. 2. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatel'stvo, 1964; Hampl, František a Kadlec, Jan. Didaktika ekonomických předmětů: určeno pro posluchače fakulty všeobecně ekonomické. (1. a 2.) [díl], Část obecná. 1. vyd. Praha: SPN, 1956; Hampl, František a kol. Teorie vyučování ekonomickým předmětům: Vysokošk. učebnice. 1. vyd. Praha: SPN, 1971.

Autor textu: F. Stellner



[1] Žmolil Horymír, Labe a Týnec nad Labem, Týnecký zpravodaj, 2010, č. 3,  s. 8 (http://www.tynecnadlabem.cz/public/files/article/1298447204.pdf).

[2] Kadlec, Jan, Z profesorské galerie, III., in: http://www.oaberoun.cz/almanach_50/galerie_kadlec.htm. Hamplovy vzpomínky na berounské období: Hampl, František, Z profesorské galerie, I., http://www.oaberoun.cz/almanach_50/galerie_hampl.htm Srov. heslo http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=334

[3] Byl „schválen návrh katedry ekonomiky, aby pokračoval i v letním semestru ve své přednášce ,Metodika plánování‘ pro kandidáty profesury“. Zápis o II. řádné schůzi fakultní rady VŠVH, dne 9. února 1951, Archiv ČVUT v Praze. Fond VŠO/VŠVH, karton 01, 1950-51. Zápisy ze schůzí fakultní rady, s. 2.

[4] VŠE, Zápis č. 2 o zasedání školní rady, 28. 9. 1954,  Spisovna VŠE. Vědecká rada 1953-1959/60.

[5] Na webu katedry pedagogiky uvedli. „1. 9. 1953 vzniká samostatný studijní obor učitelství odborných ekonomických předmětů na fakultě politické ekonomie Vysoké školy ekonomické v Praze. Učitelé odborných ekonomických předmětů se připravují formou řádného pětiletého denního a později i šestiletého dálkového studia. Vzniká Katedra metodiky ekonomických předmětů, od r. l967 přejmenovaná jako Katedra pedagogiky.“ http://kdep.vse.cz/o-katedre/historie-katedry/

 

Obrázek převzat z:

http://www.oaberoun.cz/doc/pdf/almanachy/almanach_1999.pdf