Termíny

18.9.2017 - 15.12.2017 - Výuka v zimním semestru 2017/2018

18.12.2017 - 1.2.2018 - Zkouškové období

-

Více... »

Hledat
Pokročilé hledání




Historie katedry financí

Vznik oboru finance a jeho vývoj na VŠE

Od samého počátku fungování VŠE v roce 1953 byla výuka finančních předmětů významnou součástí odborné výchovy studentů této nově vzniklé ekonomické vysoké školy. Konkrétním výrazem toho bylo jednak vytvoření samostatné Fakulty financí a úvěru jako jedné z pěti fakult VŠE a výuka finančních předmětů (zejména základního kurzu Finance a úvěr) pro všechny nefinanční obory na ostatních fakultách.

Organizačně výuku financí zajišťovala katedra financí a úvěru, která se z počátečních asi 10 učitelů začátkem 50. let minulého století  rozrostla na 40 učitelů koncem 80. let. Vedoucími katedry byly postupně do roku 1969 zast. doc. Ing. M. Štolba, prof. dr. L. Veltruský a prof. Ing. M. Tuček. Během 70. – 80. let se ve vedení katedry financí vystřídali prof. Ing. V. Kyzlink, doc. Ing. F. Pavelka a doc. Ing. V. Beneš. V roce 1959 byla Fakulta financí spolu s Fakultou statistiky a Fakultou všeobecně ekonomickou spojena ve Fakultu politické ekonomie, která se v roce 1968 přeměnila na Fakultu národohospodářskou. Na této fakultě fungovala katedra financí až do roku 1989. Postupně se na katedře financí vykrystalizovaly čtyři odborné sekce: státního rozpočtu, peněžního oběhu a úvěru, financí podniku a odvětví a sekce mezinárodních financí. V jejich čele působili prof. Ing. V. Kyzlink, prof. Ing. J. Petřivalský - dlouholetý děkan Fakulty národohospodářské, doc. Ing. J. Valach a prof. Ing. V. Bakule.

Formování výuky finančních předmětů v 50. letech bylo silně ovlivněno učebnicemi a studijními prameny z tehdejšího Sovětského svazu, které se věnovaly teorii a praxi jednotlivých článků financí v podmínkách direktivně řízené ekonomiky. V menší míře, a se silným ideologickým nádechem, se zabývaly financemi kapitalistické společnosti.

Postupně pracovníci katedry vypracovávali skripta k jednotlivým předmětům, která začala více reflektovat československou finanční praxi. Na jejich přípravě i na samotné výuce finančních předmětů se částečně podíleli i různí vedoucí pracovníci Ministerstva financí a ústředí SBČS. Za všechny připomeňme zejména dr. M. Koudelku z Ministerstva financí a dr. J. Daněčka z SBČS.

Vyústěním vědeckého úsilí katedry se stala učebnice Československé finance, která vyšla v roce 1958 pod vedením L. Veltruského a soustředila se na problematiku státního rozpočtu a financí podniku a odvětví v tehdejším pojetí. Byla určena studentům oboru finance. Pro nefinanční obory katedra o rok později připravila publikaci V. Bakule – V. Kyzlink – F. Picman – M. Tuček, Finance a úvěr v ČR.

Na oboru finance byla vždy, i v letech nejsilnějších ideologických tlaků na obsah kurzů, věnována pozornost výuce financí i v  tehdejších kapitalistických zemích. Byl přednášen samostatný předmět Finance kapitalistických států (L. Veltruský, později J. Průchová aj.). Kromě toho většina učitelů zahrnovala soustavně do svých speciálních odborných finančních předmětů problematiku bank, financování podniků a různých finančních teorií z kapitalistického světa.

Vždy také katedra silně prosazovala aktivní funkci financí, finančního plánu podniku v řízení tehdejších státních či družstevních podniků. Zdůrazňovala, že finanční plány (které mimochodem tvořily nejrozsáhlejší část celkového podnikového plánu – šlo o téměř desítku závazných formulářů s několika desítkami závazných a orientačních ukazatelů) nemají jen mechanicky zobrazit plány výroby, investic, zásobování aj., ale že mají zpětně aktivně ovlivňovat hmotné plány a usilovat o jeho potřebné změny z hlediska efektivnosti, zisku, rentability.

Bohužel to byly jen teoretické diskuze, které jen málo ovlivnily tehdejší běžnou hospodářskou praxi. V ní dominovaly plány a ukazatelé výroby, odměňování a prémie za jejich plnění a překračování. Finanční výsledky a ukazatelé hospodaření podniku měly podřadnou úlohu. Eventuální nepříznivé výsledky hospodaření byly nakonec vyrovnány ze státního rozpočtu.

K velkým změnám v pojetí výuky a vědecké práce na katedře financí dochází v průběhu 60. let. Těžiště publikační činnosti a výzkumu se z problematiky státního rozpočtu a podnikových financí (zúžených především na řízení a financování oběžných prostředků) přemístilo do oblasti bankovního úvěrování, mezinárodních financí, vztahů státního rozpočtu a úvěrového fondu, na problematiku konvertibility československé koruny, organizaci a hmotnou zainteresovanost bankovnictví, peněžní rovnováhu v československé ekonomice.

Mění se dosavadní pojetí výuky financí podniku; opouští se odvětvový přístup, rozšiřuje se o problematiku investičního a dlouhodobého finančního rozhodování, finanční analýzu, vazbu finančního řízení na hmotnou zainteresovanost podniků a jednotlivců. Začínají se uplatňovat první náznaky hlubšího využívání složitějších matematicko-statistických a ekonomických metod ve finančních předmětech.

Katedra financí se svými vědeckými studiemi intenzivně zapojila do přípravy uvažované ekonomické reformy koncem 60. let (diskuze o finanční samostatnosti podniku, hrubém důchodu a zisku, aj.). Velký podíl na všech těchto změnách v zaměření výuky i vědecké orientace katedry měl prof. Ing. M. Tuček, jako tehdejší vedoucí katedry. Spolu s prof. Petřivalským, prof. Bakulem, doc. Novotným, doc. Polidarem a dalšími učiteli soustavně posouval pedagogickou i vědeckou činnost katedry financí dopředu v souvislosti se světovými tendencemi a s konkrétními potřebami československé praxe.

Katedra organizovala v té době řadu ročních, či dvouletých, postgraduálních kurzů, společně pro pracovníky ministerstva financí, bank, podniků a jiných finančních institucí. Byly velice oblíbené mezi pracovníky praxe pro svůj komplexní pohled na finance, jako zdroj nových informací z finanční vědy ve světě. Byly zajišťovány ve spolupráci se známými odborníky z finanční praxe.

Tento slibný rozvoj pedagogické a vědecké činnosti katedry byl silně poznamenán společenskými událostmi v roce 1968 – 70. Někteří učitelé museli z katedry odejít. (prof. L. Veltruský, prof. M. Tuček, doc. V. Novotný) nebo odešli sami, jiní nemohli zastávat žádné vedoucí funkce, či získávat vědecké a pedagogické hodnosti (např. doc. J. Durčáková, doc. J. Valach). Projevilo se to bezprostředně v dočasné stagnaci vědecké práce katedry, ve větší orientaci na pedagogickou činnost, často pod silným ideologicko-politickým tlakem. Silně byla vyžadována „politicko-výchovná“ činnost ročníkových učitelů mezi studenty na kolejích.

Přesto na katedře financí vzniklo posléze několik dalších nových učebnic, které rozvíjely teorii finančních předmětů a usilovaly o vymanění se z omezeného okruhu poznatků tzv. socialistických financí. Významnou úlohu v tomto směru sehrála publikace Finanční instituce (V. Novotný), která odmítala chápání socialistických a kapitalistických financí jako diametrálně odlišných kategorií. Podobně byly orientovány i publikace Úvěrová a měnová politika (J. Petřivalský), Světové finance (V. Bakule), Finance a finanční rozhodování průmyslových podniků (J. Valach). Patří sem i studie J. Durčákové o neustále aktuálnější problematice devizových kurzů, publikace J. Vostatka o problematice pojištění osob a podnikatelských subjektů, J. Pavelky a J. Průchové o měnových soustavách v kapitalistických státech. Některé z těchto učebních pomůcek byly kritizovány pracovníky tehdejšího ústavu marxismu-leninismu VŠE a jinými politickými ekonomy za svou snahu o komplexní výklad problematiky financí v podmínkách socialistické i kapitalistické ekonomiky a za (tehdy nepřijatelné) zdůrazňování hodnotové stránky reprodukčního procesu.

Vzpomínám si například, že v těchto letech jsem dával do tisku v rámci tehdejší populární edice Ekonomie a společnost knížku o Finančním řízení a rozhodování podniků. Oponenti a redaktoři požadovali, abych nepoužíval některé tehdy pranýřované pojmy jako např. podnik a podnikání, maximalizace zisku a rentability, rozhodování podniku pomocí finančních kritérií aj. Existoval prý dokonce jakýsi seznam výrazů a pojmů, které neměly být v textech používány, a autorům bylo doporučováno, aby se jim vyhýbali.

Ve spolupráci s katedrou financí tehdejší VŠE v Bratislavě vznikly první společné učebnice českých a slovenských autorů, které byly používány na obou školách Finance (Úvod do financí) (V. Háčik, J. Petřivalský), Finance podnikov a odvětví (M. Majcher, J. Valach a kol.)

V druhé polovině 80. let do výuky i vědecké práce na oboru finance začínají výrazně pronikat další progresivnější přístupy: rozvíjí se cvičení s využitím výpočetní techniky (zejména v předmětu finance podniků, úhrnný finanční plán). Velká pozornost se začínala věnovat – v souvislosti s určitým uvolněním tuhého normalizačního režimu – výzkumu a výuce peněžního a kapitálového trhu, řízení měny, devizových kurzů, systémům motivací podniků na finančních výsledcích, optimálnímu finančnímu rozhodování podniku. Pod vedením prof. J. Petřivalského (tehdejšího děkana Národohospodářské fakulty) se někteří členové katedry (Ing. J. Durčáková, doc. J. Valach, doc. V. Polidar aj.) intenzivně angažují ve výzkumu celé fakulty ve spolupráci s českým ministerstvem průmyslu a českým ministerstvem financí, který vyústil v zavedení experimentálního způsobu řízení vybraných českých průmyslových podniků.

Na katedře financí – v jejích čtyřech sekcích – začíná v 80. letech působit řada nových, mladých učitelů (Ing. A. Bulíř, Ing. Z. Revenda, Ing. P. Musílek, Ing. M. Mandel, Ing. P. Marek, Ing. J. Radová a další). Rychle vstřebávají moderní světové trendy ve finanční teorii, orientují se na širší využití matematiky a ekonometrie ve financích, na problematiku finančního trhu. Tím se vytvoří celkem solidní předpoklady pro překonání obtížného zlomu v pojetí výuky finančních předmětů na VŠE, který nastal v souvislosti s transformací centrálně-direktivní ekonomiky ČR na ekonomiku tržní.

Začátkem 90. let dochází ve výuce financí na VŠE k velkým organizačním změnám. Na tehdejší Národohospodářské fakultě zůstává většina původních sekcí bývalé katedry financí a přeměňuje se na tři samostatné menší katedry: veřejných financí, bankovnictví a pojištění a měnové teorie a politiky. Sekce podnikových financí byla převedena na Fakultu podnikohospodářskou a včleněna do katedry ekonomiky podniku.

Po ročním působení na této katedře vytvářejí pracovníci bývalé sekce financí pod vedením prof. Valacha a po dohodě s katedrami účetnictví katedru financí podniku, která je zahrnuta do struktury Fakulty informatiky a statistiky.

Po krátké době vzniká opět na VŠE samostatná Fakulta financí a účetnictví, na které se sešly všechny finanční katedry a katedry účetnictví a vytvořily tak komplexní vzdělávací jednotku pro vzdělávání v oboru financí a účetnictví v ČR.

Zároveň ale dochází k tomu, že – vzhledem k podstatnému zvýšení úlohy financí a měny v teorii i praxi ekonomického rozhodování ČR – výuku finanční a měnové problematiky zahrnuje do svých kurzů i řada kateder na jiných fakultách VŠE a na jiných vysokých školách.

Dalším důležitým mezníkem ve vývoji výuky financí na VŠE byl vznik samostatné katedry pojišťovnictví na Fakultě financí a účetnictví a přeměna katedry financí podniku od roku 2001 na katedru financí a oceňování podniku pod vedením prof. M. Maříka. Katedra úzce spolupracuje s Institutem oceňování na VŠE.

Transformace české ekonomiky po roce 1989 výrazně změnila úlohu i postavení finančních předmětů ve výuce na VŠE. Z dříve často podceňovaného oboru, který měl obvykle problémy s naplněním direktivně určeného počtu přijímaných posluchačů, na němž byla citelná neúměrná feminizace, a jehož absolventi v praxi se pohybovali v nižších tarifních mzdových stupních, se velice rychle stal obor atraktivní, velice žádaný, s vysokými platy absolventů zejména v bankách. Tím se výrazně zvýšil i zájem o studium tohoto oboru na VŠE. Podstatně se zvýšila i spolupráce kateder fakult a fakulty se zahraničními pracovišti a odborníky v oboru financí, oceňování a účetnictví podniku.

Autor textu: Josef Valach