Brůžek Antonín, prof.

prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc.

(28. října 1929, Stará Lysá, okr. Nymburk – 13. června 2008, Praha)

pátý rektor VŠE v období  1. září 1985 – 31. ledna 1990

Ekonom. Syn zedníka. Po absolvování obchodní akademie v roce 1949 byl přijat na hospodářskou fakultu Vysoké školy politických a hospodářských věd (VŠPHV), kde ukončil studium v roce 1953 jako promovaný ekonom v oboru finance[1]. V období 3. 8. – 30. 9. 1953 pracoval ve finančním oddělení Vagonka TATRA Smíchov, n. p. na úseku hlavního vedoucího. V období 1. 10. 1953 – 30. 9. 1955 absolvoval dvouletou základní vojenskou službu, během níž též vyučoval politickou ekonomii a základy marxismu v Divisní politické škole v Klatovech. Po návratu z vojenské služby nastoupil jako úvěrový ekonom do Státní banky československé (v oboru úvěrování dopravy), kde působil od 1/31. října 1955[2]. Jako externí učitel politické ekonomie pracoval ve školním roce 1956/57 na fakultě ekonomicko-inženýrské ČVUT. V roce 1957 zde byl s účinností od 1. října přijat po konkurzním řízení na místo odborného asistenta pro obor politické ekonomie na katedře politické ekonomie.[3] Během pražského jara s ním byl v roce 1969 ukončen pracovní poměr, ale v rámci normalizace se vrátil jako spolehlivý soudruh a pracovník. Dne 17. 3. 1970 byl pověřen vedením pobočky Ústavu marxismu-leninismu ČVUT na fakultě elektrotechnické a fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské (ústav zřízen 15. 2. 1970).[4] Do roku 1971 pracoval na poloviční úvazek též v oddělení rozvinutého kapitalismu Ústavu světové ekonomiky ČSAV. Od 1970 pracoval na poloviční úvazek na Ústavu marxismu-leninismu AMU. Působil v letech 1976-1981 jako zástupce ředitele Ústavu marxismu-leninismu ČVUT. [5] V letech  1982-1985 byl vedoucím odboru společenských věd oddělení školství a vědy ÚV KSČ. Na ČVUT působil od 1. 1. 1982 do 30. 11. 1985 na poloviční úvazek. Poté byl jmenován rektorem VŠE. Po odstoupení z funkce rektora nadále působil jako učitel na katedře světové ekonomiky Fakulty mezinárodních vztahů VŠE, mj. byl garantem kurzu SE_403 Evropská hospodářská a měnová unie; SE_518 Měnová a finanční politika EU. „Aktivně se zapojoval do oblasti mezinárodní spolupráce, přednášel pro zahraniční studenty v anglickém jazyce problematiku transformace české ekonomiky, vystoupil na mnoha mezinárodních konferencích a v letech 1999-2006 byl nositelem projektu Jean Monet Evropské komise.“[6]

V roce 1958 složil přijímací zkoušku do aspirantury na Ústavu pro další vzdělávání vysokoškolských učitelů marxismu-leninismu. Od roku 1960 s účinností od 1. 7. pracoval na katedře politické ekonomie fakulty elektrotechnické ČVUT.[7] Obhájil kandidátskou dizertační práci na téma „Přepočet národního důchodu USA a analýza jeho vývoje v letech 1950-1961“ na Vysoké ekonomické škole v Praze, takže mu 4. 6. 1963 byla udělena na zasedání VR VŠE vědecká hodnost kandidáta ekonomických věd.[8] V letech 1963-1964 absolvoval Mezinárodní univerzitu srovnávacích věd v Lucemburku. Podal habilitační práci na téma „Inflace v soudobém kapitalismu“. Jmenován docentem pro obor politické ekonomie s účinností od 1. 4. 1966.[9] Dne 12. 12. 1977 úspěšně obhájil doktorskou disertační práci v oboru politické ekonomie. Vědecká rada VŠE v Praze mu 20. 2. 1978 udělila vědeckou hodnost doktora ekonomických věd (DrSc.).[10] V roce 1978 byl jmenován profesorem. V roce 1984 byl jmenován členem korespondentem ČSAV (do roku 1992).

Od studií zastával funkce v ČSM, vstoupil do KSČ. Absolvoval jednoroční politicko-organizační praxi v aparátu ÚV KSČ.[11]

O jeho činnosti v listopadu 1989 napsala ve vzpomínkách PhDr. Libuše Šilhánová, CSc., manželka rektora V. Šilhána: „Bylo s podivem, že tehdejší studenti VŠE se dověděli o jeho [manželově – pozn. F. S.] osudu a přišli si pro něho na jednu z listopadových manifestací. Chtěli ho pozvat, aby jim pověděl něco o tom, jak hodnotí nastalou situaci a také – jak prožil minulá léta. V těch prvních revolučních dnech jim to však nebylo umožněno: Tehdejší rektor Brůžek se proti tomu pozvání ostře postavil. Snad se bál politické konfrontace a zjevení pravdy o tom, co nekalého a nemorálního se na této škole v roce 1970 a v letech následujících událo. Po několika dnech se – pod vlivem revolučních událostí – beseda přece jen uskutečnila a studenti se dověděli mnoho nových věcí.“[12]

Zabýval se problematikou měnových a mezinárodních ekonomických vztahů v kapitalismu, analýzou fungování tržní ekonomiky a mezinárodní ekonomickou srovnávací analýzou.

Autor a spoluautor knih: Brůžek, Antonín a Sládek, Josef. Mezinárodní ekonomická integrace. Praha: Academia, 1967; Brůžek, Antonín. Aktuální problémy soudobého kapitalismu: sborník. Vyd. 1. Praha: České vysoké učení technické, 1974; Brůžek, Antonín, Fárek, Jiří a Landa, Vladimír. Mezinárodní pohyb kapitálu ve světové kapitalistické soustavě. Praha: Ekonomický ústav ČSAV, 1977; Brůžek, Antonín. Politická ekonomie kapitalismu. Praha: SPN, 1980; Brůžek, Antonín. Euro je zde–. V Praze: Vysoká škola ekonomická, 1999; Brůžek, Antonín. Druhý rok realizace Evropské měnové unie a společné měny euro: (vybrané otázky). Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2001; Brůžek, Antonín. Aktuální otázky světové ekonomiky. V., Závěrečná fáze realizace Evropské měnové unie a společné měny euro. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2002; Brůžek, Antonín, Smrčková, Gabriela a Záklasník, Martin. Evropská měnová integrace a Česká republika. 1. vyd. Praha: Velryba, 2007; Cihelková, Eva, Frait, Jan, Varadzin, František, Mach, Miloš, Brůžek, Antonín, Žamberský, Pavel, Mezinárodní ekonomie II. Vyd. 1. Praha: C.H.Beck, 2008.

Autor textu: F. Stellner



[1] Opis diplomu čís. 4050 děkanství hospodářské fakulty Vysoké školy politických a hospodářských věd, dne 29., 6. 1953, Archiv ČVUT v Praze. Fond rektora. Osobní spis – prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc.

[2] Údaj od 1. 10. 1955 uvedl Návrh na úpravu základního platu, 1958, Archiv ČVUT v Praze. Fond rektora. Osobní spis – prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc.

[3] Návrh děkana na jmenování odborného asistenta pro osobní oddělení Rektorátu ČVUT, 17. září 1957, Archiv ČVUT v Praze. Fond rektora. Osobní spis – prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc. Vedoucím katedry byl Doc.  Jaroslav Olma, CSc. (1928-1968), prorektor ČVUT, autor knihy „Rychlejší růst výroby výrobních prostředků za socialismu“, Praha: SNPL, 1962.

[4] Stanovení odměny, J. Klíma A. Brůžkovi, 25. 3. 1970, Archiv ČVUT v Praze. Fond rektora. Osobní spis – prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc., pag. 82.

[5] Pracovní poměr skončil 31. 12. 1981. Dohoda o rozvázání pracovního poměru, 4. 1. 1982, Archiv ČVUT v Praze. Fond rektora. Osobní spis – prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc.

[6] Zpravodaj VŠE, 19. 6. 2008, http://www.vse.cz/zpravodaj/199

[7] Rektor T. Ježdík A. Brůžkovi, 20. 6. 1960, opis, Archiv ČVUT v Praze. Fond rektora. Osobní spis – prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc.

[8] Prorektorka V. Kyprová A. Brůžkovi, 13. 6. 1963, Archiv ČVUT v Praze. Fond rektora. Osobní spis – prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc., pag. 40. Na osobní kartě vyplnil „aspirantura bez školitele“. Osobní karta rektorátu ČVUT, A. Brůžek, Archiv ČVUT v Praze. Fond rektora. Osobní spis – prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc., pag.

[9] J. Hájek, březen 1966, Archiv ČVUT v Praze. Fond rektora. Osobní spis – prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc. Srov. Zápis ze schůze vědecké rady ČVUT, 29. dubna 1965, Archiv ČVUT v Praze. Fond rektora. Osobní spis – prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc., pag. 51-52. Členy komise byli František Kysela, Vilém Batka, Jaroslav Olma, Lubomír Kružík. Zápis prof. Inž. Dr. F. Kysely z jednání habilitační komise pro přípravu habilitace soudruha Antonína Brůžka, 21. 10. 1964, tamtéž, pag. 55-56. Vypsán konkurs na docenta, přihlásil se pouze A. Brůžek, konkursní komise doporučila a vědecká rada elektrotechnické fakulty souhlasila. Souhlasil též Závodní výbor ROH a předsednictvo vysokoškolského výboru KSČ v Praze 1.

[10] S. Hradecký A. Brůžkovi, 11. 3. 1978, Archiv ČVUT v Praze. Fond rektora. Osobní spis – prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc.

[11] J. Olma děkanovi K. Kolovratovi, 11. 5. 1962, Archiv ČVUT v Praze. Fond rektora. Osobní spis – prof. Ing. Antonín Brůžek, DrSc., pag. 37.

[12] ŠILHÁNOVÁ, Libuše, Ohlédnutí za životem. Praha 2005, s. 237-238.