Termíny

18.9.2017 - 15.12.2017 - Výuka v zimním semestru 2017/2018

29.9.2017 - Děkanský den

17.11.2017 - Státní svátek

Více... »

Hledat
Pokročilé hledání




Vysoká škola ekonomická v Praze a katedra tělesné výchovy v období 1953 – 1989

Vysoká škola ekonomická v Praze a katedra tělesné výchovy v období 1953 - 1989

Vývoj vysokých škol se studiem oborů ekonomie procházel v poválečném období výraznými transformačními procesy. Únor 1948 tyto procesy zásadně ovlivnil. Došlo k likvidaci autonomie vysokých škol a zakládání nových vysokých škol v souladu s komunistickou ideologií a podle sovětského vzoru. Produktem tohoto procesu bylo od studijního roku 1949/1950 založení Vysoké školy politických a hospodářských věd (VŠPHV) zákonem č.227/1949 Sb. ze 14. října 1949. Na počátku 50. let získala VŠPHV budovu po zrušené Odborné živnostenské pokračovací škole na Žižkově, na tehdejším náměstí U penzijního ústavu 4. Na VŠPHV od akademického roku 1951/1952 byly ustaveny tři fakulty: hospodářská, politicko-diplomatická a společenských věd.

Od akademického roku 1952/1953 na VŠPHV na základě výnosu MŠVU ze dne 22. července 1952 bylo zřízeno tělovýchovné pracoviště – katedra tělesné výchovy (katedra TV). Katedra zajišťovala výuku studentů na všech fakultách. Prvním vedoucím katedry TV byl jmenován doc. RNDr. Jiří Jelínek, který přešel z FF UK, kde působil jako asistent na studijním oboru učitelství tělesné výchovy. Na katedru TV VŠPHV byli přijati od 1. 9. 1952 učitelé Stanislav Čelikovský, Emil Dostál, Miroslav Libra, Svatopluk Mrázek, Vladimír Štěpán, od 1. 11. 1952 Jiří Pícek a od 1. 1. 1953 Marta Koťátková.

Oddělení tělovýchovy a sportu MŠVU, v čele s již jmenovaným prof. V. Pokorným, pro řízení činnosti kateder TV na vysokých školách zvolilo formu celostátních porad vedoucích KTV. První porada se konala v roce 1952, která je v tělovýchovných kruzích známa jako „historická porada v Cholticích“. Současně zde proběhlo sportovní soustředění učitelů kateder TV vysokých škol. Prof. V. Pokorný zde v nové koncepci TV na vysokých školách definoval úlohu tělesné kultury ve výchově mládeže, vymezil podíl vědecko-výzkumné práce a zvyšování kvalifikace tělovýchovných pracovníků. Byly zde formulovány cíle a formy tělesné výchovy na VŠ:

  • zajistit výuku povinné tělesné výchovy, pozornost věnovat plavání s cílem zajistit výuku neplavců
  • zajistit výuku povinné tělesné výchovy pro studenty se zdravotním oslabením
  • zajistit výuku nepovinné tělesné výchovy pro studenty se zájmem dosáhnout vyšší tělesné zdatnosti a dovednosti
  • zajistit propagaci a popularizaci vědeckého bádání
  • podporovat činnost v oblasti dobrovolné tělovýchovné organizace.

Přijatá koncepce a základní teze tohoto období pro činnost tělovýchovných pracovišť na VŠ je platná ve své podstatě i v následujících obdobích. Na vývoj tělesné kultury v časových etapách nových vědeckých poznatků, trendů v rozvoji sportovních odvětví, vzniku nových sportovních odvětví a forem cvičení progresivně reagoval i kolektiv učitelů katedry TV. Zařazoval do výukových programů modernizovaný obsah a účinnější metodické postupy při realizaci vysokoškolské tělovýchovy. V těchto aspektech byly zohledněny i trendy osobnostního rozvoje vysokoškolských studentů a jejich potřeby a zájmy. Vývojové trendy spojené s organizační činností kateder TV a vysokoškolského sportu se projednávaly na poradách vedoucích kateder TV, které byly pořádány jednou do roka a závěry přenášeny na tělovýchovná pracoviště.

Reorganizací vysokého ekonomického školství na  právním základě Vládního nařízení ze dne 19. srpna 1952, č. 40/1952 Sb. o dalších změnách v organizaci vysokých škol, vznikla z Hospodářské fakulty VŠPHV k 1. září 1953 Vysoká škola ekonomická v Praze (VŠE)  s pěti fakultami: Fakulta všeobecně ekonomická, Fakulta výrobně ekonomická, Fakulta vnitřního obchodu, Fakulta financí a úvěru a Fakulta statistiky. Na VŠE byla převedena z VŠPHV i katedra TV s organizačním začleněním na Fakultu financí a úvěru. Kancelář katedry byla dislokována ve třetím patře stávající staré budovy VŠE a kabinet učitelů v prvním patře.

Výuku tělesné výchovy a sportovní činnost zajišťovala katedra TV pro studenty všech fakult. Splnění úkolů, mezi které patřilo zajistit povinnou TV se svými specifiky, zlepšit a upevnit zdraví vysokoškoláků se všestranným fyzickým rozvojem, zajistit dobrovolnou TV spojenou se zvyšováním jejich výkonnosti v jimi vybraných sportovních specializacích, kladlo na toto skromně vybavené pracoviště značné nároky. Situace byla umocněna i nárůstem přijímaných studentů na školu. Postupně musela být řešena personální problematika, organizační a objektové zajištění výuky.

Vlastní objektové podmínky pro zajištění výuky v této době byly nedostatečné. V objektu VŠE na Žižkově mělo pracoviště k dispozici univerzální sál přebudovaný na tělocvičnu s potřebným zázemím, který slouží po několika následných rekonstrukcích ke svému účelu do dnešní doby. Vedle toho škola převzala pod svou správu tenisový areál na Třebešíně a loděnici na náplavce na Smíchově. Další objekty a sportovní prostory nutné pro zajištění výuky se řešily pronájmem u tělovýchovných jednot a organizací. Tato skutečnost limitovala tvorbu rozvrhu výuky, kdy pronájmy mohly být realizovány pouze v dopoledních a ve výjimečných případech v odpoledních hodinách.

Učitelé působící na katedře TV VŠPHV se založením VŠE přešli na katedru TV VŠE. Personální situaci vyřešilo v následném období přijetí dalších učitelů pedagogického sboru. V roce 1953 byli přijati František Kubelka, Václav Červenka a Josef Libra, v roce 1954 Karel Charvát, Gustav Kloda a Alena Musilová (Čápová), v roce 1955 Jaroslav Hojka, v roce 1957 Vlastimil Michalička, Jaroslav Šíp a Arnošt Martínek, v roce 1958 Jan Havle, v roce 1960 Marie Češpivová a Jozef Hromada, v roce 1961 Artur Procházka a Ota Semecký, v roce 1963 Radko Trohař, v roce 1965 Alfons Král a v roce 1966 Milan Červený. Funkci tajemníka katedry TV vykonával Jiří Pícek. S osobitým přístupem se ujal i role organizátora společenského života pracoviště. První administrativní pracovnicí byla paní Zdena Künstlingerová.

V roce 1967 byl novým, v pořadí druhým vedoucím katedry TV jmenován Doc. Svatopluk Mrázek a následně přijati učitelé Stanislav Beránek, v roce 1968, v roce 1971 Milada Kovářová, a v roce 1972 Věra Štechrová.

V roce 1974 převzal funkci vedoucího katedry TV PaedDr. Arnošt Martínek a postupně byli přijati učitelé Aleš Novák, Miloš Pádivý a Petr Hůrský v roce 1974, v roce 1975 Jarmila Linková, Petr Cerha a Miroslav Bolf, v roce 1977 Miluše Bořucká, Jaromír Kopřiva a Jan Sázavský, v roce 1979 Jan Rajchrt, v roce 1980 Jiří Hubálek a Lidmila Mezková, v roce 1981 Věra Kubková, v roce 1982 Helena Mázlová, Jaroslav Boštička a Petr Stejskal, v roce 1983 Karel Miklas a Eva Zemanová, v roce 1984 Boris Březák, v roce 1985 Milan Kollár, v roce 1987 Miroslav Libra a v roce 1989 Jaroslava Otáhalová.

Prvotní formou výuky na vysokých školách byla povinná tělesná výchova. Další formou výuky byly letní výcvikové kurzy a zimní výcvikové kurzy. Z výukových programů tělesné výchovy byla vyřazena oblast branné výchovy, pro kterou se zřizovala na školách samostatná pracoviště. Zařazení pouze povinné formy výuky do studijních programů se postupně ukazovalo jako nedostačující. Proto ministerstvo školství svým výnosem od 1. 9. 1954 zavedlo na vysokých školách formu fakultativní (volitelné) tělesné výchovy, kdy si studenti k povinné TV zapisovali další kurzy podle svého zájmu ve vypsaných sportovních specializacích.

Pro tyto formy výuky vydalo dne 21. září 1956 ministerstvo školství Organizační a metodické pokyny k osnovám tělesné výchovy na vysokých školách. K nosným bodům osnov patřilo:

  • doporučení diferenciace v organizaci výuky aby všichni (průměrní i nejvyspělejší) studenti měli nejvhodnější podmínky k růstu výkonnosti,
  • doporučení využívat útvarovosti, zejména na začátku a konci hodiny,
  • dbát na zvýšenou dynamičnost a pestrost hodiny,
  • věnovat pozornost správnému držení těla,
  • zajistit v 1. a 2. ročníku přípravu a plnění podmínek odznaku zdatnosti (PPOV),
  • počet nositelů odznaku zdatnosti je jedním z ukazatelů práce katedry.

Prozatímní osnovy měly být ověřovány, aby mohly být vydány nové osnovy zohledňující rozvoj tělesné kultury s modernějšími, progresivnějšími pohledy na výuku tělesné výchovy na vysokých školách.

Ministerstvo školství ustavilo Komisi pro prověřování a výzkum těchto prozatímních osnov tělesné výchovy na vysokých školách.  Jejím vedoucím byl jmenován prof. S. Čelikovský, učitel katedry TV VŠE. Výzkum pro prověřování a testování pedagogických postupů probíhal na většině kateder TV na VŠ. Do výzkumu a ověřování metodiky výuky sportovních specializací se zapojila i katedra TV VŠE. Problematiku osnov turistiky, vysokohorské turistiky a zimní vysokohorské turistiky zpracovali učitelé V. Červenka a V. Michalička. Na podkladě vyhodnocení výzkumu začaly od 1. září 1959 platit nové osnovy s již konkrétnějším obsahem forem výuky:

  1. Povinná tělesná výchova
  2. Semestrální výuka zahrnovala
  3. a) základní tělesnou výchovu, sportovní gymnastiku, atletiku, basketbal, volejbal, kanoistiku, fotbal, turistiku, plavání, lyžování, tenis, uměleckou gymnastiku a jiné, tělesná cvičení byla zaměřena k všestrannému rozvoji organismu, teorie obsahovala základy teorie tělesné výchovy a volitelnost jednotlivých sportů byla závislá na plavecké dovednosti;
  4. b) tělesnou výchovu studujících se zdravotním oslabením.
  5. Kurzy
  6. a) zimní výcvikový kurz s výukou základů techniky a zdokonalování v lyžování, základů zimní turistiky, branné dovednosti, včetně teorie;
  7. b) letní výcvikový kurz s programem základní turistiky a odborně – technických znalostí, k tomu doplňková cvičení, hry, plavání, základy jízdy na plavidlech a jiných přesunových prostředcích včetně teorie turistiky a dalších témat odpovídajících poslání kurzu.
  8. c) sportovní kurzy pro jednotlivé druhy sportu s důrazem na zdokonalení techniky sportovního odvětví a s hlubší znalostí teorie;
  9. b) turistické kurzy (pěší, vodní, cyklistické aj.) s hlubší teorií.
  10. Zájezdy pro jednotlivá tělovýchovná odvětví podle potřeby.
  11. Fakultativní tělesná výchova
  12. Semestrální výuka a kurzy – výuka sledovala speciální zaměření na rozvoj techniky a teorie jednotlivých sportovních odvětví (trénink) doplněné kapitolami z pedagogiky pro cvičitele, trenéry a činovníky dobrovolného tělovýchovného hnutí.
  13. Výcvikové a sportovní zájezdy pro jednotlivé druhy sportu.
  14. Instruktáže – výuka teorie a praxe pro cvičitele, trenéry a činovníky.
  15. Trenérské, cvičitelské, činovnické a jiné zkoušky.

Nové osnovy byly doplněny všeobecnými ustanoveními. Mezi ta důležitá patřila:

– osnovy bylo nutno upravovat podle potřeb a typů jednotlivých škol;

 – rozsah povinné tělesné výchovy byl stanoven nejméně na I. – IV. ročník studia, fakultativní TV na všechny ročníky studia;

– počet vyučovacích hodin povinné TV se doporučoval do prvních dvou let studia na 3 hodiny týdně, do vyšších ročníků na 2 hodiny týdně; fakultativní TV v rozsahu 1–6 hodin podle možností dané školy;

– dva povinné kurzy byly součástí vyučování TV v rozsahu 10–14 dní;

 – na návrh lékaře mohli být ne zcela zdraví studenti zapsáni do oddílů zvláštní tělesné výchovy, nebo zcela osvobozeni od TV;

– vyučování TV bylo v každém semestru ukončeno zápočtem;

– studenti byli povinni podrobit se lékařským prohlídkám, mít vlastní cvičební úbor, hradit si část nákladů na povinné letní a zimní kurzy ve výši stanovené směrnicemi MŠK.

Ve studijních plánech fakult VŠE byl v tomto období 50. let zařazen povinný předmět tělesné výchovy, pro 1. ročník v rozsahu 2 hodin v obou semestrech a ve 2. a 3. ročníku po 1 hodině v obou semestrech. K obsahové náplni semestrální výuky patřila základní tělesná výchova, tělesná výchova zdravotně oslabených, výuka neplavců a výběrová tělesná výchova s vypisovanými kurzy sportovních specializací basketbalu, fotbalu, kanoistiky, lehké atletiky, plavání, sportovní gymnastiky, tenisu, turistiky, volejbalu a umělecké gymnastiky.

Počet hodin ve vyšších ročnících se rozšiřoval o nabídku výukových hodin fakultativní TV pro sportovní specializace juda, kanoistiky, fotbalu, basketbalu, lehké atletiky, plavání, sportovní gymnastiky, tenisu, turistiky, umělecké gymnastiky, volejbalu a horolezectví.

Ve studijních plánech VŠE byly zařazeny desetidenní povinné letní výcvikové kurzy a zimní výcvikové kurzy a fakultativní kurzy se specifickým zaměřením.

Zaměření letních výcvikových kurzů se orientovalo převážně na turistiku. Předpokladem bylo zajištění chodu tábořišť v dané destinaci pro dlouhodobější pobyt v přírodě, od stavby stanů po vlastní přípravu stravy. Z tábořiště se následně vycházelo na jednotlivé pěší túry. V programu kurzů byly soutěžní sportovní disciplíny, závěrečný běžecký závod podle vytyčené tratě a orientační závod. Na kurzech probíhaly přednášky s tělovýchovnou tematikou. Destinacemi pro pořádání kurzů byla tábořiště na Slovensku u obce Svatý Ján ve Svatojánské dolině a tábořiště u obce Podbanská v údolí řeky Belá pod horou Kriváň. V náplni kurzů ve Svatém Jánu byl i plavecký program s možností využití bazénu v Liptovském Jánu. V programu kurzu Podbanská dominovala turistická vysokohorská túra na vrchol Kriváně. Ve vybudovaném letním tábořišti ve Svatém Jánu učitelé KTV zajišťovali i rekreace pro zaměstnance školy. Dalším z míst pro organizování letních kurzů bylo tábořiště na řece Otavě, kdy se sportovní program kombinoval s vodáckým programem, splutím části úseku řeky. S postupným zajištěním materiálního vybavení pro konání vodáckých kurzů se rozšiřovala nabídka letních i fakultativních vodáckých kurzů na řekách Vltava, Otava, Lužnice a Malše. Pohoří slovenských hor se využívaly pro organizování fakultativních a výběrových letních kurzů vysokohorské turistiky v oblasti Malé Fatry, Roháčů a Nízkých Tater a pro horolezectví s obtížností 4. stupně Vysoké Tatry.

Po nalezení vhodného místa pro vybudování trvalého střediska v Dobronicích u Bechyně v roce 1958 se začalo od roku 1959 s pořádáním letních kurzů více využívat tohoto střediska. Začátky ve vybavenosti střediska byly velmi skromné s ubytováním ve stanech a vařením na ohništi. Jako společenská místnost současně se skladem sloužil vojenský stan. Elektřina byla zavedena až postupem času a ubytování bylo vylepšeno stany s podsadami. Byla vybudována studna s možností zavedení tlakové vody. Postupně se budovala dřevěná kuchyně se skladem a společenská místnost, klubovna. Pro ubytování učitelů v roce 1975 byly pořízeny chatičky. Pro sportovní aktivity bylo vybudováno v lese asfaltové hřiště a na louce u řeky se každoročně připravovalo hřiště pro softball, volejbal a fotbal. Investiční výstavba v roce 1985, jejímž výsledkem bylo vybudování chat pro ubytování studentů, sociálního zařízení s čističkou odpadních vod a pevných asfaltových a antukových hřišť, znamenala pro středisko významné kvalitativní vylepšení. Postupným doplňováním sportovního vybavení a budováním zázemí pro běžný provoz, v počátečním období převážně svépomocí zaměstnanců katedry TV, se stávalo vlastní sportovní středisko v Dobronicích významným objektem pro pořádání letních kurzů, rekreací zaměstnanců VŠE a sportovních soustředění VŠTJ Ekonom.

Snaha o rozšíření výuky kanoistiky na letních kurzech vyústila v nalezení vhodného místa u Suchomelova mlýna na řece Lužnici v šedesátých letech.  Výstavba stálé vodácké základny střediska Suchomel umožnila rozšíření nabídky letních kurzů kanoistiky, outdoorových aktivit, COMBI programu, kurzu pro cvičitele lyžování, volejbalového a cyklistického kurzu. Středisko umožňovalo rozšíření víkendových aktivit oddílů VŠTJ Ekonom, kanoistiky a turistiky. Středisko mělo využití i pro rekreace zaměstnanců školy a pořádání dětských táborů pro děti zaměstnanců školy.

Výukový program zimních kurzů byl zaměřen na výuku základů lyžařské techniky a její zdokonalování. Výuka sjezdového lyžování byla diferencovaná podle výkonnostní vyspělosti studentů a podle tohoto kritéria byli studenti rozřazováni do výkonnostních družstev. Součástí programu kurzu byla i zimní turistika, kdy s vývojem materiálního vybavení byl do náplně kurzů zařazován běžecký program. Zdokonalení v technice lyžování měli možnost studenti prokázat v závěru kurzů, kdy byly organizovány sjezdařské i běžecké závody. Nárůst zájmu studentů s vlastním sportovním vybavením a vývojem stylů běžecké techniky umožnil pořádat specializované běžecké kurzy. Ve fakultativní a výběrové formě výuky byly organizovány kurzy zaměřené na vysokohorskou zimní turistiku. Pořízení potřebného materiálního vybavení umožnilo zařadit do nabídky kurzy skialpinismu, které probíhaly v oblastech slovenských hor.

Narůstající problémy s organizačním zajištěním zimních kurzů z důvodu nárůstu počtu posluchačů na škole, personálního obsazení výuky na kurzech a problematika při zajištění objektů pro ubytování si vyžádaly změnu v délce konání kurzů se zkrácením na sedmidenní. Pro personální zajištění narůstajícího počtu kurzů byly organizovány cvičitelské kurzy pro lyžařsky vyspělejší studenty se závěrečnými zkouškami a získáním cvičitelské kvalifikace. Tito studenti s kvalifikací doplňovali na povinných lyžařských kurzech učitelský sbor a podíleli se na výuce.

Výzkumy z období 50. let poukázaly na nedostatečný fyzický rozvoj a celkový zdravotní stav studentů vysokých škol. Na poradě rektorů vysokých škol v roce 1959 bylo rozhodnuto o zvýšení hodin povinné tělesné výchovy podle možností jednotlivých vysokých škol.

Od 1. září 1959 bylo pracoviště katedry TV na VŠE organizačně zařazeno na fakultu výrobně ekonomickou. Nadále zajišťovalo výuku tělesné výchovy s celoškolskou působností.

Realizace navýšení hodin povinné tělesné výchovy na VŠE se uskutečnila při přestavbě studia se zpracováním učebních plánů studijních oborů na jednotlivých fakultách pro 1. – 5. ročník studia počínaje školním rokem 1960/1961. Školní komise pro přestavbu studia doporučila vědecké radě VŠE navýšení na 12 hodin. V prvních dvou ročnících studia po dvou hodinách v semestru a ve třetím a čtvrtém ročníku po jedné hodině v semestru. Tyto počty hodin jsou uvedeny v archivních studijních plánech oborů na fakultách. V konečném rozhodnutí vedení školy a fakult, byl počet hodin navýšen na 2 hodiny v semestru v prvních čtyřech ročnících studia, což vyplývá z dále citované zprávy v hodnocení katedry tělesné výchovy z roku 1962.

V letech 1960 – 1963 byla pro studenty 1. ročníku zavedena manuální práce v pražských i mimopražských výrobních a stavebních podnicích se zdůvodněním, že se studenti mají seznámit s výrobním procesem a jeho organizací. Pro studenty na výrobní praxi v pražských podnicích byla zajištěna pravidelná tělesná výchova s ohledem na pracovní dobu. V podnicích mimo Prahu učitelé katedry TV vykonávali současně pozici vedoucích brigád a výuku tělesné výchovy zajišťovali dle místních podmínek.

Detailní informace o činnosti KTV je zdokumentována ve Zprávě o komplexním rozboru činnosti VŠE v roce 1962, jejíž součástí je hodnocení katedry tělesné výchovy.

Povinná tělesná výchova je prováděna v prvním ročníku, který pracuje ve výrobní práci, v rozsahu 2 hodin týdně. Posluchači, kteří pracují mimo Prahu, konají tělesnou výchovu přímo na svých pracovištích. Zahraniční studenti 1. ročníku cvičili ve dvou oddílech a v zimě absolvovali přípravný ZVK.

V průběhu roku byly u posluchačů 1. roč. provedeny 2 prověrky zdatnosti. V srpnu absolvovali všichni povinný LVK – sportovně turistický a plavecko turistický. Oddíly zvláštní tělesné výchovy byly nepravidelné vzhledem k tomu, že posluchači v závodech pracují v různých směnách, které se nepravidelně střídaly.

Ve 2. ročníku se vyučovala tělesná výchova dvakrát dvě hodiny týdně a 1 hod. ZTV. Byly zřízeny tyto výběrové oddíly: kanoistika, kopaná, košíková, lehká atletika, odbíjená, plování, sportovní gymnastika, tenis, turistika, umělecká gymnastika. Byl uskutečněn zimní výcvikový kurs na horách v délce 10 ti dnů a povinný letní výcvikový kurs.

Ve 3. a 4. ročníku se vyučovala tělesná výchova 1 x 2 hod. týdně.

Kromě této základní povinné tělesné výchovy byla prováděna fakultativní tělesná výchova v 23 oddílech. Byly zřízeny tyto fakultativní oddíly: judo, kanoistika, kopaná, košíková, lehká atletika, plování, sportovní gymnastika, tenis, turistika, umělecká gymnastika, horolezectví.

Většina oddílů měla závodní zaměření. Do oddílů ZTV chodili též zaměstnanci a jejich děti.

Povinných zimních výcvikových kursů se zúčastnilo 396 posluchačů, letních 936 posluchačů.

Fakultativních kursů /lyžařských, turistických, kanoistických/ se zúčastnilo 87 posluchačů. Zájezdů turistických a vodáckých 92.

Ve spolupráci KTV a ČSM proběhly tradiční soutěže o standarty rektora a děkanů.

O standarty rektora /přebor školy/ soutěžilo 430 studentů v těchto sportech: kanoistika, kopaná, lehká atletika, lyžování, odbíjená, orientační závod, plování, sportovní gymnastika.

O standarty děkanů soutěžilo 446 závodníků. Jako samostatný proběhl přebor školy v umělecké gymnastice za účasti 11. žen.

Sportovní přebory vysokých škol 

a/ Akademická mistrovství ČSSR:

            košíková          muži     4. místo           ženy 3. místo

            kopaná              "        4. místo

            slalom               "        26. místo

b/ Oblastní přebor Čech

            košíková          muži     2. místo                       ženy 2. místo

            kopaná                     "        2. místo

           odbíjená                   "       2. místo                       ženy 2. místo

            tenis                            "      1. místo                       ženy 2. místo

lehká atletika – 8 posluchačů se probojovalo do celostátních přeborů

Kromě toho byla odehrána celá řada utkání ve fotbale, košíkové, odbíjené a sportovní gymnastice. Odznak zdatnosti získalo v uplynulém roce 112 posluchačů.

V lehké atletice a sportovní gymnastice bylo získáno 14 druhých a 22 třetích výkonnostních tříd.

Odznak Turista ČSSR získalo 20 posluchačů a odznak Lyžař ČSSR získalo 321 posluchačů.

Ve spolupráci s ROH /na náklad odb. organizace/ organizovali a zajistili učitelé katedry tělesné výchovy o prázdninách:

a/ rekreační tábor v Dobronicích

b/ rekreační tábor v Lipt. Jánu

c/ dva vodácké zájezdy po Vltavě

Styk učitelů katedry s praxí se v minulém roce dále prohloubil. Téměř všichni učitelé pracují v různých funkcích v orgánech ČSTV. Rovněž styk katedry se zahraničím se rozšířil. Několik učitelů působilo v cizině jako trenéři.

Velmi dobře byla prováděna propagace tělesné výchovy

Všechna tělovýchovná zařízení, jak vlastní tak i pronajímaná jsou plně využita.

Na škole je rovněž uskutečňován výzkum v oblasti pedagogických věd ……… a v oblasti tělesné výchovy (2 resortní úkoly ČSTV).

V souvislosti se změnou délky studia na VŠE a úpravami studijních plánů v roce 1974, dochází i k úpravám počtu hodin povinné tělesné výchovy. Denní studium bylo zkráceno na čtyři roky a povinná tělesná výchova zařazena do studijních plánů v rozsahu dvou hodin v každém semestru v prvních třech ročnících studia. Potřebný počet objektů pro výuku TV byl zajišťován v daném období na celém území Prahy. S ohledem na tuto skutečnost měl rozvrh fakult vyčleněn jeden den v týdnu v dopoledních hodinách pro výuku povinné tělesné výchovy. Se změnami organizace studia na škole souvisela i úprava studijních plánů v délce konání letních výcvikových kurzů a zimních výcvikových kurzů, zkrácením na sedmidenní.

V tomto období došlo na VŠE k organizačním změnám v systému výuky povinné tělesné výchovy. Systém se více přizpůsobil potřebám studentů, kdy na školu přicházeli studenti s rozdílným stupněm tělesné zdatnosti. Studijní program povinné tělesné výchovy se diferencoval na:

  • základních kurzy – sportovní příprava, zdravotní tělesná výchova, neplavci a slabí plavci,
  • výběrové kurzy sportovní specializace – atletika, basketbal, fotbal, házená, kanoistika, lyžování, moderní gymnastika, plavání, sportovní gymnastika, šerm, tenis, turistika, posilování,
  • výcvikové kurzy – letní a zimní sportovní kurz.

Byly zavedeny povinné plavecké testy pro studenty 1. ročníků. Studenti, kteří neprokázali znalost plavání, byli zařazeni v 1. ročníku do výukových kurzů pro neplavce a slabší plavce a následně absolvovali letní sportovní kurz pro neplavce. Pro studenty s tělesným oslabením, na základě lékařského doporučení, byly vypisovány kurzy zdravotního plavání. V zaváděném systému se ustoupilo od výuky základní tělesné výchovy a realizoval se model výběru sportovní specializace s ohledem na zájem studentů. Ve výběrových kurzech sportovních specializací byly vypisovány kurzy s diferencovanou sportovní výkonností. Sportovní specializaci si volili studenti od 1. ročníku studia po úspěšném zvládnutí testů fyzické zdatnosti. Studenti s nižší fyzickou kondicí, kteří nezvládli testy fyzické zdatnosti, byli zařazeni v 1. ročníku do kurzů sportovní přípravy. V těchto kurzech se v průběhu roku zdokonalili a od 2. ročníku se zapisovali do kurzů sportovních specializací.

V činnosti katedry TV se rozvíjela i fakultativní forma aktivit, organizováním víkendových akcí v průběhu semestru a organizováním kurzů ve zkouškovém období zimního i letního semestru a o prázdninách. Na organizování těchto typů akcí a kurzů se podíleli učitelé sportovních specializací kanoistiky, turistiky a lyžování.

Oblast sportovní činnosti na VŠE zajišťuje Vysokoškolská tělovýchovná jednota Ekonom. Založení VŠTJ Ekonom v roce 1962 s postupným vznikem a rozvojem činnosti sportovních oddílů vytvořilo podmínky pro nárůst sportovních aktivit studentů, zaměstnanců a absolventů VŠE. K významnému kroku v rozvoji vysokoškolského sportu v oblasti sportovní činnosti přispělo vydání směrnice MŠ v roce 1963 pro zajištění působnosti vysokoškolských tělovýchovných jednot v součinnosti s katedrami TV. Směrnice vymezila ekonomické a kádrové podmínky, v jejichž intencích katedry TV zajišťovaly činnost VŠTJ na vysokých školách. K podmínkám patřilo zajištění potřeb materiálních, prostorových i kádrových. Jednou z konkrétních bylo započítávání činnosti učitele katedry TV ve VŠTJ Ekonom do pedagogického úvazku ve výši jedné třetiny.

Ve VŠTJ Ekonom začaly postupně rozvíjet svoji činnost oddíly basketbalu, běžeckého lyžování, kanoistiky, moderní gymnastiky, orientačního běhu, sjezdového lyžování, sportovní gymnastiky, softballu, šachů, šermu, tenisu, turistiky a windsurfingu. Do činnosti tělovýchovné jednoty a oddílů se zapojili jak studenti, tak i učitelé školy, akademičtí funkcionáři, zaměstnanci školy a po ukončení studia setrvávala ve sportovní činnosti i řada absolventů.

V roce 1970 asistentka Marta Koťátková založila oddíl tělesné výchovy pro zaměstnankyně školy. Počáteční program gymnastických cvičení s klavírním doprovodem se později více zaměřil na zdravotní tělocvik a rehabilitační cvičení. Cvičení pro zaměstnankyně katedra TV zajištuje s inovovanými formami cvičení do současnosti.

K neméně významné činnosti učitelů pracoviště patřilo organizování jednorázových sportovních akcí pro studenty a zaměstnance školy. Řadily se k nim Přebory o cenu rektora, Přebory o cenu děkanů převážně v kolektivních sportech a bězích pořádaných v lokalitách Prahy jako např. běh Višňovkou, běh Riegrovými sady. Při organizování Tělovýchovných akademií VŠE prezentovali svoji činnost studenti z oddílů sportovní gymnastiky, umělecké a moderní gymnastiky, juda a volejbalu. V pozdějším období byly pořádány Rektorské tělovýchovné dny i s kulturně společenským programem.

Další z činností katedry TV byl nácvik skladeb s účastí studentů na celostátních spartakiádách. V roce 1955 byli studenti vysokých škol zařazeni do skladby mužů a žen, v letech 1960 a 1965 do skladeb ZRTV, kde doplňovali nedostatek cvičenců ČSTV. Ve vysokoškolských tělovýchovných kruzích byl prosazen názor, že v zájmu propagace vysokoškolské tělovýchovy by bylo vhodné vystoupit s vlastní vysokoškolskou skladbou. V roce 1970 byla připravena skladba „Vivat academia“ pro 12 000 studentů. V tomto roce se však spartakiáda nekonala, neboť se očekávaly antisovětské demonstrace v důsledku událostí roku 1968. Na další spartakiády (1975, 1980, 1985) byly připraveny vysokoškolské skladby s nižším počtem studentů. I přes negativní rysy spartakiád, spojené s politickým podtextem, ukázaly na vysoký stupeň odbornosti a organizačních schopností učitelů kateder TV.

Problematická organizace zahraničních zájezdů v tomto období hlavně za železnou oponu byla spojena s obstaráváním požadovaných dokladů. Byla tím limitována četnost sportovních kontaktů se zahraničními školami a sportovními kluby. I přes tato úskalí se dařilo zajistit účast studentů školy a oddílů VŠTJ Ekonom na mezinárodních soutěžích:

  • atletika

1978 - v rámci spolupráce VŠE s Ekonomickým Institutem Petrohrad se uskutečnily závody v Petrohradě

1979 – atletické utkání s Ekonomickým institutem Petrohrad uspořádané v Praze

  • basketbal

od 70. let reciproční účast na mezinárodních turnajích za účasti vysokých ekonomických škol Budapešti, Berlína, Bratislavy, Varšavy a VŠE Praha

v 80. letech – reciproční spolupráce učitelů s tělovýchovným pracovištěm Univerzity v Osnabrücku

v 80 letech účast na turnajích pořádaných basketbalovou federací Francie v Toulouse

v 80. letech reciproční spolupráce s FGT (dělnickou sportovní organizací) ve Francii

  • fotbal

1966 – účast na turnaji ve Vídni

1967 – reciproční výměna s univerzitou v Kielu

1967 – účast na mezinárodním turnaji organizovaném univerzitou v Bruselu

1968 – účast na turnaji v rámci Mezinárodního festivalu mládeže v Sofii

1969 – reciproční výměna s univerzitou v Mnichově

1970 – účast na mezinárodním turnaji pořádaným univerzitou v Paříži

1975 – reciproční výměna s ekonomickou školou v Berlíně

  • házená

v 80. letech účast na turnaji v rámci spolupráce s tělovýchovným pracovištěm na Universitě v St. Gallenu

  • šerm

1968 – trojutkání oddílů VŠTJ Ekonom, Dynamo Berlín (NDR) a FC Neukölln ze Západního Berlína, v roce 1969 reciproční utkání v Neukölnu bez účasti Dynama Berlín (šermíři Východního Berlína nedostali výjezdní doložky)

Od roku 1981 účasti na turnajích v Toulouse, v Turínu, v Německé spolkové republice, v Maďarsku, Řecku, Švédsku, Turecku, Španělsku a Polsku. Reciproční přijetí zahraničních šermířů na turnajích pořádaných oddílem šermu VŠTJ Ekonom

  • turistika

1973 – spolupráce s Institutem tělesné výchovy v Jerevanu, v programu zájezdu byl výstup na nejvyšší horu Arménie Aragac (4 095 m n. m.)

  • volejbal

od 70. let reciproční účast na mezinárodních turnajích za účasti vysokých ekonomických škol z Berlína, Bratislavy, Sofie, Varšavy a VŠE Praha

Fakultativní a sportovní činnost na vysokých školách postupně nestačila pokrýt zájem studentů o sportovní soutěžení a na základě návrhů z kateder TV vznikla na MŠ Ústřední vysokoškolská sportovní komise (ÚVSK), jako institucionální předchůdce Vysokoškolského sportu  ČSTV (VS), po roce 1989 Českého vysokoškolského sportu (ČVS), od roku 1993 České asociace akademického sportu (ČAAS) a od roku 1999 České asociace univerzitního sportu (ČAUS). ÚVSK složená z učitelů kateder TV na VŠ zkoncipovala a od školního roku 1956/1957 realizovala systém Sportovních přeborů vysokých škol (SPVŠ). Na činnosti orgánů vysokoškolského sportu se podíleli v jednotlivých sportovních komisích i učitelé katedry TV VŠE. SPVŠ umožnily zapojení studentů vysokých škol do sportovního vyžití a prezentaci sportovního potenciálu vysokých škol. Zajištění účasti studentů VŠE na sportovní reprezentaci školy byla jednou z významných organizačních činností učitelů katedry TV VŠE. Učitelé se podíleli i na organizaci soutěží sportovních odvětvích v rámci SPVŠ pro oblastní přebory Prahy a akademická mistrovství (AM) republiky. V průběhu období organizačně zajišťovali pořádání AM v basketbalu, AM ve vodním slalomu a sjezdu, AM ve vodním pólu, AM ve volejbale a opakovaně AM v šermu a moderní gymnastice. V roce 1964 učitelé katedry TV zajišťovali organizaci sjezdového a běžeckého lyžování při konání Zimní světové univerziády ve Špindlerově mlýně.

Závěr osmdesátých let s výraznými změnami naší společnosti přinesl i konec jistot tělesné výchovy na vysokých školách. Období s omezením svobod vysokých škol bylo pro tělesnou výchovu obdobím garantovaným zákony a vyhláškami ministerstva školství. I přesto bylo hlavní snahou učitelů katedry TV VŠE poskytnout studentům možnost tělovýchovného vyžití ve všech jeho formách a iniciovat jejich fyzický rozvoj se zdravotním aspektem při utváření životního stylu.