Historie katedry logistiky

Katedra logistiky byla založena k 1. 1. 1990 jako první katedra logistiky na českých a slovenských vysokých školách. Stala se do jisté míry nástupkyní katedry ekonomiky dopravy a spojů, která byla k témuž datu zrušena v rámci reorganizace fakulty.

Katedra ekonomiky dopravy a spojů měla na dřívější Fakultě výrobně ekonomické dlouholetou tradici a v 60. letech 20. století na ní působily uznávané osobnosti, jejichž odborné publikace i výuka měly vynikající úroveň. Před zrušením měla dvě pedagogické sekce pro dopravu a pro spoje a výzkumnou sekci a připravovala všestranně vzdělané ekonomy pro tehdejší státní podniky dopravy nebo spojů a pro závodovou dopravu průmyslových, obchodních a dalších podniků a družstev i pro sféru centrálního řízení či výzkumu. Studium začínalo technologickými disciplínami, organizací a řízením provozu, pokračovalo ekonomikou dopravy nebo spojů a ekonomikou podniků dopravy, resp. spojů a řadou volitelných předmětů; končilo speciálními, diplomovými a státnicovými semináři, přičemž dominantním zaměřením studia byla silniční a železniční doprava, resp. problematika spojů. Obě specializace byly vyučovány i v dálkové formě a pro dřívější absolventy byly organizovány postgraduální kurzy. Z vědecké přípravy vycházeli kandidáti věd, jejichž disertační práce byly věnovány převážně problémům tehdejší podnikové praxe; nechyběla ani témata infrastrukturního charakteru, či nadčasové, ideologií nepoznamenané práce rozvíjející například metody modelování dopravy. Na pedagogickém a výzkumném provozu katedry se v 80. letech podílelo 21 odborných pracovníků. Katedru od 70. let vedl prof. Ing. Josef Šindelář, CSc., na koci 80. let doc. Ing. Petr Pernica, CSc., dosavadní vedoucí její pedagogické sekce pro dopravu. Zrušení katedry ekonomiky dopravy a spojů, po odborné stránce motivované snahou vedení školy i fakulty opustit organizační schéma fakulty, kopírující odvětvovou strukturu plánovitě řízeného národního hospodářství, bylo výsledkem pohledu na dopravu i na spoje jako na standardní podnikové prostředí a nebralo v úvahu jejich infrastrukturní povahu, ani některá další specifika. V tehdejších diskuzích se rovněž prosadilo manažersko-ekonomické pojetí studia na fakultě, eliminující technologické složky vyučovaných disciplín. To vyřadilo studium dopravy a spojů na fakultě z pozice českého protipólu komplexně orientovaného studia na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině. Ani po rozdělení federace a odchodu českých studentů a pedagogů ze Žiliny nebyla na fakultě příznivá situace k zpětnému absorbování již vytěsněných složek studia dopravy a spojů; v té době vznikly dvě fakulty dopravy na českých vysokých školách technického zaměření.

Katedra logistiky byla ustavena s polovičním personálním obsazením ve srovnání s předcházející katedrou ekonomiky dopravy a spojů a musela tudíž hledat vhodný způsob pedagogického i vědecko-výzkumného uchopení a rozvoje své nově vymezené disciplíny. Zvolila cestu souběhu logistiky a mezinárodní přepravy a zasílatelství, což umožnilo soustředit síly jak na logistiku, která byla v té době pro českou podnikovou praxi úplnou novinkou a jejíž teorie u nás do té doby nebyla zpracována, tak na obnovu spedice, anulované předchozím hospodářským systémem, a rovněž participovat na rozvoji mezinárodní přepravy při budování nových obchodních vztahů československé a později české ekonomiky. Nezbytné místo bylo ponecháno i dopravní a logistické infrastruktuře a suprastruktuře.

Logistika, zasílatelství a mezinárodní přeprava byly novou katedrou od začátku pojímány důsledně jako obchodovatelné služby, logistika ovšem i jako součást procesního a strategického řízení průmyslových, obchodních a dalších firem a významný zdroj jejich konkurenceschopnosti v tržním prostředí. Mezinárodní dimenzí problematiky katedra podchytila evropské vazby České republiky již v době před přistoupením k Evropské unii a nezmeškala ani nastupující trend globalizace.

Novost logistiky ve vysokoškolském prostředí vyvolávala nutnost překonat počáteční nedůvěru v neznámou disciplínu, jež v některých myslích teprve vystupovala ze stínu matematické logiky, s níž ovšem neměla nic společného, jakož i nedůvěru v její oprávněnost mezi disciplínami vyplňujícími prostor podnikově orientované ekonomiky a managementu; teprve se rodil například vztah mezi logistikou a marketingem. Logistika, která v domácí podnikové praxi stála v začátcích, tehdy v nejvyspělejších ekonomikách procházela již pokročilým vývojem od praktického zajišťovatele marketingem daných podnikových procesů, spočívajících vesměs v přepravě, manipulaci a skladování, a zrála v rovnocennou součást podnikové strategie, přičemž v organizačních strukturách špičkových firem pronikala až do vrcholového managementu. Zároveň se postupně osvobozovala od nepochopení její systémové, celostní povahy, jež, zejména v 80. letech, vedla k mnoha kusým aplikacím v podobě různých výrobních, skladových, obalových, manipulačních, distribučních a dalších logistik, přinášejícím rovněž jen kusé efekty a nikoli synergický efekt a konkurenční výhodu pro firmu. Nedůvěru v logistiku se na fakultě podařilo systematickou, výsledky přinášející odbornou prací úspěšně překonat a logistika se stala standardní součástí výuky ve všech stupních a formách studia na fakultě. Katedra byla rovněž zvána k spoluřešení významných fakultních výzkumných projektů a poskytla k nim respektované výstupy. Podařilo se vyhnout chybám v pojetí logistiky, jimž často podléhaly nejen managementy podniků, ale i někteří akademičtí pracovníci na jiných školách, kteří se dostali do vleku za nesystémově působící praxí, protože k logistice přistupovali zatíženi předchozím působením v marginálních odborných oblastech a bez hlubších teoretických základů. Katedra se naopak stala výraznou a odbornou veřejností respektovanou nositelkou systémového přístupu k logistice.

Zasílatelství jako disciplína muselo být „vzkříšeno z popela“, neboť, v rozporu s praxí běžnou ve vyspělých ekonomikách, v socialistickém hospodářství bylo degradováno na činnost pohraničních spedičních obvodů a pro nejnutnější potřeby zahraničního obchodu soustředěno do jediného monopolního podniku. Jeho zařazení do výuky v rozvinuté profesionální podobě, bylo, vedle zahájení systematické výuky logistiky, druhým zásadním přínosem nové katedry pro znalostní a dovednostní profil absolventů fakulty.

V přístupu k dopravě a přepravě bylo nutné radikálně opustit dědictví marxistické teorie, která nákladní dopravu chápala jako součást výrobní sféry a stavěla ji do pozice odvětví materiální výroby; pouze osobní dopravě přiznávala postavení nevýrobní služby, jíž se přednostně zabývala jako přepravou osob do zaměstnání. Navíc, pro předešlou teorii a zejména praxi, bylo příznačné podceňování dopravy. Tomuto odpoutání od minulosti a příklonu k pojetí dopravy obvyklému ve vyspělých zemích, významně napomohla již zmíněná orientace katedry na pojetí disciplíny ve smyslu obchodovatelné služby.

Soustředěná odborná práce přinášela výsledky v četných článcích v odborných periodikách a v monografiích a vysokoškolských učebnicích; ty byly věnovány logistickému managementu, logistice a supply chain managementu, dopravě a zasílatelství, dále přepravním, zasílatelským a logistickým službám, námořní dopravě, mezinárodní kamionové dopravě, osobní přepravě, dopravním procesům v cestovním ruchu a dalším. Tyto publikace, spolu s vystoupeními členů katedry na mnoha mezinárodních a domácích konferencích, se staly vyhledávanými zdroji odborných informací pro širokou odbornou veřejnost a přinesly jejich autorům a katedře jako celku respekt i mimo akademickou půdu.  Většina z nich byla zároveň oceněna fakultou a školou v jejich soutěžích jako prestižní publikace, kniha o dopravě a zasílatelství se oficiálně stala společnou učebnicí VŠE a dopravních fakult ČVUT a Univerzity Pardubice, monografie o logistice, vydaná v angličtině, došla celosvětového rozšíření a byla velmi příznivě hodnocena Mezinárodní silniční unií, francouzskou unií silničních dopravců i vrcholovými manažery předních automobilových výrobců. Těmito publikacemi si katedra vytvořila pozici plně srovnatelnou s renomovanými katedrami zahraničních vysokých škol a bezkonkurenční postavení na domácí půdě. Například stěžejní třídílná monografie o logistice a supply chain managementu, vydaná v roce 2004, byla doporučena prezidiem České logistické asociace pro přípravu k certifikaci logistiků v systému ECBL Evropské logistické asociace. Všechny publikace se staly hojně využívanými ostatními vysokými školami v České republice a na Slovensku.

Komparativní výhodou pro novou katedru byly široké vztahy jejích klíčových zakladatelských osobností s podnikovou sférou, především s poskytovateli logistických služeb a zasílateli, přičemž šlo většinou o významné nadnárodní společnosti. Katedra tak měla od prvních dnů své existence zajištěno zázemí pro své studenty, a to jak ve prospěch kvality výuky a její provázanosti s reálnou podnikovou praxí, tak pro uplatnění absolventů. Katedra se stala členem České logistické asociace a přidruženým členem Svazu spedice a logistiky České republiky. Znalost certifikačního prostředí Evropské logistické asociace pomohla nasměrovat studium logistiky k požadavkům evropských zaměstnavatelů; to se odrazilo například v nabídce největšího světového poskytovatele logistických služeb s významným postavením v automobilovém průmyslu a supply chain na spolupráci ve formě stáží studentů ve Velké Británii, která velmi úspěšně probíhala po řadu let; utlumena byla až hospodářskou recesí. V tamním náročném prostředí byli studenti katedry logistiky při srovnávání se studenty z jiných evropských i mimoevropských zemí hodnoceni jako nejlepší. V České republice bylo a je možno absolventy studia logistiky na katedře nalézt v manažerských funkcích prakticky ve všech významnějších firmách poskytujících logistické služby i v mnoha průmyslových podnicích a obchodních společnostech; jejich nejčastějšími zaměstnavateli jsou nadnárodní společnosti.

Při nepočetném personálním obsazení byla katedra schopná pokrýt postupně se rozvíjející výuku logistiky jako fakultně povinného předmětu v rámci studia ekonomiky a managementu v bakalářském studiu, doplněného o řadu volitelných předmětů k souvisejícím problematikám blízkým praxi, výuku vedlejší specializace pro logistiku, mezinárodní přepravu a zasílatelství v navazujícím magisterském studiu, výuku logistického managementu v doktorském stupni a participovat výukou logistických předmětů v angličtině na studijním programu International Management. Zmínit lze ještě podíl členů katedry na výuce exkluzívního programu Honors Academia a na výuce MBA v rámci PIBS. Katedra rovněž působila jako školicí pracoviště doktorandů. Stěžejní postavení ve studiu logistiky, zajišťovaném katedrou, připadlo specializačnímu magisterskému studiu logistiky a mezinárodní přepravy se zasílatelstvím. Po roce 2000 došlo k prolomení hranice tradičních aplikací logistiky, na které se katedra dosud zaměřovala, a to směrem k uplatnění logistiky jako nástroje řízení organizací ve sféře kultury; stalo se tak v rámci navazujícího magisterského studia fakultou nově otevřeného studijního oboru Arts Management. K novým aplikačním možnostem byla vydána původní monografie a katedra vstoupila do širšího výzkumného projektu zaměřeného na sféru kultury.

Katedru logistiky vedl od jejího založení až do roku 2010 prof. Ing. Petr Pernica, CSc.; jeho nástupcem se stal doc. JUDr. Ing. Radek Novák, CSc.

Budoucí vývoj katedry logistiky by se měl držet směru vymezeného predikcí disciplíny a potřebami hospodářské praxe. Tento směr však nemusí být v souladu s hranicemi, jež určí příští vedení fakulty, ani s rozvojovými omezeními, danými resortem školství, zejména s finančními limity, popřípadě s názorem na strukturální podobu vysokého školství.

Logistika a mezinárodní přeprava a zasílatelství se historicky vyvinuly v disciplíny s dominancí pragmatické stránky. Podnikovou praxí byly aplikovány převážně jako efektivní podpora hlavní činnosti, pokud se jednalo o průmyslové či obchodní firmy, resp. jako obchodovatelná služba v případě dopravců, zasílatelů a poskytovatelů logistických služeb. Souběžně s vývojem vyspělých ekonomik k převaze služeb nad výrobou hmotného zboží, stoupal význam dodavatelských schopností firem a logistické řetězce, spoluvytvářené řadou partnerů, se staly pro konkurenceschopnost firem stejně důležitými, ne-li důležitějšími, než samotné produkty. Tato situace bude rozhodující i v budoucnosti, s tím, že z metodologického hlediska půjde o stále výraznější přesun akcentu směrem k systémově orientovaným metodám, umožňujícím celkovou optimalizaci logistických řetězců a dosažení synergického efektu ve prospěch konečných zákazníků.

Úspěšnost absolventů na trhu práce, a tím i zájem o studium katedrou vyučované disciplíny, budou do značné míry záviset na předávání prakticky orientovaných kompetencí včetně technologických novinek, v duchu charakterizovaném Jean-Francoise Lyotardem: otázkou nebude, zda předávané znalosti a dovednosti vedou k hlubšímu poznání, ale k čemu slouží, jak dobře se dají prodat a zda jsou dostatečně efektivní. Udržování a prohlubování nezbytného okruhu kompetencí je nutně taktickou prioritou katedry, a to i s ohledem na základní zaměření fakulty, blízké podnikové praxi.

Protipólem studia „taženého praxí“ je studium univerzitního typu, jak je charakterizoval Konrad Paul Liessmann: formující komplexně vyspělé, nezávislé osobnosti, vybavené spíše věděním, tj. schopné zodpovídat hlubší otázky po tom, co existuje a proč to existuje, včetně otázek překračujících hranice disciplíny. Zkušenosti z vyspělých ekonomik ukazují, že většina logistiků, absolventů vysokých škol, se bezproblémově uplatňuje se znalostním a dovednostním aparátem považovaným za nezbytný pro řešení vyvstalých praktických problémů, avšak do pozic vrcholového managementu, a tudíž ke špičkovým platům, dospívají jen absolventi s univerzitním vzděláním, schopní systémového myšlení v širších souvislostech a pronikání ke kořenům problémů. Připravovat tento typ absolventů pochopitelně mohou jen zralí pedagogové, kteří sami pronikli k filozofickým základům, k teorii a metodologii systémového přístupu, a mají široké znalosti praxe. Bez jejich přítomnosti by budoucí postavení katedry ohrožovalo reálné riziko vědecko-výzkumné mělkosti a tematické bezvýznamnosti a upadnutí do průměrnosti v pedagogické činnosti. Eliminace tohoto rizika je strategickou prioritou katedry, jejíž ambicí je vychovávat i manažery pro vrcholové funkce a odborníky pro uplatnění v poradenské sféře a ve vědě.

Autor textu: Petr Pernica

Editor: Miloslav Synek

Autor souhlasil se zveřejněním textu na webových stránkách věnujících se dějinám VŠE.

V Praze, 8. listopadu 2012