Vysoké školy a tělesná výchova v období po osvobození 1945
Poválečné období se znovu otevřením vysokých škol bylo spojeno i s obnovenou činností tělesné výchovy na vysokých školách. Výnosem Ministerstva školství a osvěty ze dne 8. listopadu 1945 byla obnovena činnost Ústavů pro tělesnou výchovu ve všech městech s vysokými školami. V Praze byl vedením ústavu pověřen dr. Rudolf Žáček, který kolem sebe soustředil kolektiv tělovýchovných pedagogů. Ústav zajišťoval výuku tělesné výchovy na jednotlivých vysokých školách v Praze. K výuce povinné tělesné výchovy byla přiřazena i výuka povinné branné výchovy a začala se rozvíjet fakultativní a dobrovolná tělesná výchova. Do učebních plánů tělesné výchovy, na základě předválečného výnosu Ministerstva školství a národní osvěty z roku 1938, byl zařazen učební předmět Nauka o obraně státu. V tomto období ze zcela pochopitelných důvodů. Postupně se činnost v branné výchově u studentů i učitelů setkávala s negativní odezvou.
Změny po únorové revoluci 1948 se dotkly i oblasti tělesné kultury. Na základě realizace Košického vládního programu došlo ke sjednocení tělovýchovných organizací a spolků a jako jediná organizace zajišťovala tělesnou kulturu Československá obec sokolská. Sjednocená tělovýchova dostala právní rámec zákonem č. 5. 187/1949 „O státní péči o tělesnou výchovu a sport“. Byl zřízen Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport, který vyvíjel minimální činnost, a proto byl řízením tělesné kultury pověřen administrativně nižší útvar, Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport s vlastním rozpočtem. Na ministerstvu školství bylo zřízeno Oddělení tělovýchovy a sportu s gescí v oblasti tělesné výchovy na vysokých školách, které od roku 1952 řídil pracovník ve vysokoškolské tělovýchově prof. Vladimír Pokorný. Společně s prof. Eduardem Šimonem a dalšími tělovýchovnými spolupracovníky vypracovali na základě analýzy dosavadního vývoje Výnos o tělesné výchově na vysokých školách.
V období konce 40. a počátku 50. let, v důsledku politicko-společenského vývoje a rozvoje vysokých škol, Ústavy pro tělesnou výchovu na vysokých školách přestávaly plnit svoji úlohu. Oslabovala jejich pedagogická a hlavně organizační činnost. Bylo to způsobeno zakládáním nových vysokých škol, transformačními procesy na vysokých školách a narůstajícím počtem studentů na jednotlivých vysokých školách. Na potřebu reorganizace tělesné výchovy na vysokých školách upozornila Vysokoškolská rada UK na svém zasedání v červnu 1952 a doporučila na všech vysokých školách zřídit samostatná tělovýchovná pracoviště a tím navázat na práci dosavadních Ústavů pro tělesnou výchovu. Toto stanovisko podpořila i VŠB v Ostravě.
Výnosem ministerstva školství, vědy a umění (MŠVU) ze dne 22. července 1952 čj. 39.767/52 s účinností k 1. říjnu 1952 byly zrušeny stávající Ústavy pro tělesnou výchovu a k tomuto datu ustaveny na všech vysokých školách a samostatných fakultách v Československu katedry tělesné výchovy. Úkolem tělovýchovných pracovišť bylo zajistit v prvních čtyřech ročnících vysokoškolského studia povinnou tělesnou výchovu.