Kubr Milan, Doc. Dr., CSc.

(*7. 10. 1930 v Praze)

Na VŠPHV 1952 asistent, VŠE 1953-65 asistent, odborný asistent a docent na katedře ekonomiky průmyslu, 1954 tajemník katedry, 1960 zástupce vedoucího, 1963 vedoucí katedry).

Milan Kubr pochází z rodiny státního úředníka; jeho otec byl odborovým přednostou Nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Od dětských let se mu dostalo dvojjazyčného česko-francouzského vzdělání; na francouzském gymnasiu v Praze maturoval v roce 1948. Od roku 1945 byl členem skautského oddílu „Dvojka“ (vedoucí Jaroslav Foglar), 1946 absolvoval lesní školu pro skautské vedoucí a v létě 1947 se účastnil světového Jamboree ve Francii. Spolu s Jarmilem Burghauserem pak sestavil a publikoval mezinárodní sborník písní, vydaný v roce 1950 nakladatelstvím Orbis pod názvem „Mládí zpívá“.

V letech 1948-52 studoval na VŠPS a VŠPHV. Původně chtěl studovat diplomacii, byl však přeřazen na studium hospodářství a absolvoval fakultu hospodářskou, směr průmysl. Při studiu si přivydělával jako tlumočník, překladatel a pomocná vědecká síla. Po ukončení studia nastoupil ihned jako asistent na nově zřízenou katedru ekonomiky průmyslu VŠPHV, s níž přešel na VŠE ke dni jejího založení. Jeho oborem se stala podniková a průmyslová organizace, plánování a řízení. Během působení na VŠE se podílel aktivně na řízení a rozvoji pedagogického procesu, včetně zpracování studijních programů, skript a učebnic. Od roku 1954 byl odborným asistentem a věnoval se intenzivně organizaci katedry ve funkci tajemníka. V roce 1960 převzal řízení katedry nejprve jako zástupce vedoucího a v roce 1963 jako vedoucí katedry. V roce 1961 obhájil kandidátskou disertační práci a rok nato byl jmenován docentem. K desátému výročí založení VŠE mu byla udělena medaile Za zásluhy o rozvoj Vysoké školy ekonomické.

Během působení na VŠE uveřejnil kromě skript a různých statí tyto práce:

  • „Organizace řízení socialistického strojírenského podniku“ (SNTL 1956)
  • „Výrobní proces a jeho organizace v závodě“ (SNTL 1959)
  • „Gesce v nové soustavě řízení“ spolu s J. Pekem (SNTL 1960)
  • „Stručný průvodce ekonomikou podniku“ spolu s L. Mikovou a Z. Mošnou (SNPL 1960)
  • „O podstatě a úkolech organizace ve výrobním procesu“ ve sborníku VŠE „K otázkám teorie řízení a plánování socialistických průmyslových podniků“ (SPN 1962)
  • „Efektivnost organizace výrobního procesu“ ve sborníku J. Hon a kolektiv „Efektivnost technického rozvoje“ (SNPL 1962)
  • „Organizace vědecko-technického rovoje v československém průmyslu“ ve sborníku VŠE „Některé problémy vývoje československého národního hospodářství po druhé světové válce“ (SPN 1965)
  • „Řízení a ekonomika vědecko-technického rozvoje“, v kolektivu autorů pod vedením J. Slámy, vysokoškolská učebnice (Svoboda 1968)

V šedesátých letech se podílel na přípravách znovuzřízení Československého komitétu pro vědecké řízení a byl zvolen jeho vědeckým tajemníkem. V letech 1963 a 1965 přednášel několik týdnů v Alžírsku o řízení podniků v ČSSR a v zastoupení ČKVŘ se účastnil zahraničních konferencí a jednání o spolupráci se Světovou radou pro vědecké řízení (CIOS).

V roce 1965 mu vedení VŠE a ministerstvo školství umožnily přihlásit se do konkurzu na místo odborného pracovníka na úseku vzdělávání manažerů, produktivity a podpory drobného podnikání v Mezinárodní organizaci práce (ILO) v Ženevě. V tomto kunkurzu se umístil na prvním místě a do ILO nastoupil 1.2.1966 na permanentní kontrakt mezinárodního úředníka. V roce 1969 absolvoval dvouměsíční manažerský kurs na ženevském institutu „Centre d´études industrielles“ (CEI). Po sovětské intervenci a potlačení Pražského jara odmítl příkaz MZV k rozvázání kontraktu a návratu do ČSSR a rozhodl se u své práce v ILO zůstat.

V ILO působil 25 let ve stále stejné oblasti činnosti, jíž byl program pro vzdělávání a rozvoj manažerů (Management Development Programme). V letech 1966-73 byl pracovníkem výzkumné a rozvojové sekce, 1973-81 vedoucím této sekce a 1981-91 ředitelem celého programu. Posláním programu byl transfer manažerského a podnikatelského know-how z průmyslově vyspělých do rozvojových ekonomik, včetně budování vzdělávacích a poradenských institucí a školení národních kádrů v jednotlivých zemích. Hlavním prostředkem realizace programu byly projekty technické pomoci a spolupráce, financované z různých multilaterálních i bilaterálních zdrojů a realizované ILO v roli tzv. „executing agency“. Projektů bylo několik set a byly zrealizovány ve více než 80 zemích. Týkaly se různých podniků a institucí v soukromém i státním sektoru, s rostoucím důrazem na rozvoj drobného podnikání.

Program zahrnoval širokou paletu činností a pracovních metod: průzkumy potřeb v terénu, navrhování a projednávání projektů, zakládání školicích center a institutů, nábor, instruktáže, a kontrolu práce expertů, kontrolu provádění a hodnocení projektů, organizování studijních pobytů a výměny zkušeností a v neposlední řadě odbornou podporu programu metodickými publikacemi a pomůckami. Program spolupracoval s velkým počtem předních manažerských škol a poradenských firem, a s podnikatelskými svazy v různých zemích.

V publikační činnosti se v tomto období Milan Kubr zaměřil na práce zobecňující praktické zkušenosti v řízení a podnikání na mezinárodní úrovni. Proto šlo většinou o práce kolektivní se spoluautory z více zemí. K tomu inicioval a redigoval odbornou knižnici „Management Development Series“, pro jejíž jednotlivé tituly vybíral a instruoval autory.

Z jeho vlastních publikací z tohoto období i let pozdějších jsou nejzajímavější:

  • „Management consulting: A guide to the profession“ (904 str.). Tato kniha, jejímž byl editorem a hlavním autorem, vyšla v letech 1976, 1986, 1996 a 2002 ve čtyřech vydáních a byla přeložena do šestnácti jazyků. V japonštině vyšla třikrát, v čínštině a ruštině dvakrát. Její druhé vydání vyšlo česky v roce 1991 pod názvem „Poradenství pro podnikatele a manažery“. The Economist (No. 7537) ji označil za nejlepší práci z oboru. Kniha se stala základním referenčním dílem v podnikovém a manažerském poradenství, používaným v mnoha zemích. Je součástí základního fondu Bakerovy knihovny na Harvard Business School. Viz též  http://kpe.fph.vse.cz/kubrmc/ .
  • „Introductory course in teaching and training methods for management development“ editor a spoluautor, ILO 1972.
  • „Managing a management development institution“ editor a spoluautor, ILO 1982.
  • „Diagnosing management development and training needs“, M. Kubr a J. Prokopenko, ILO 1989.
  • „How to select and use consultants: A client´s guide“, ILO 1993, autor, české vydání pod názvem „Jak si vybrat poradce“, Management Press 1994. Německy v nakladatelství Rosenberger Fachverlag pod názvem „Unternehmensberater auswählen und erfolgreich einsetzen“, 1998.
  • „Vzdělávání a rozvoj manažerů“. J. Prokopenko, M. Kubr a kolektiv, GRADA 1996, upraveno z anglického rukopisu později editovaného J. Prokopenkem pod názvem „Management development: A guide for the profession“, ILO 1998.
  • „Redesigning management development in the new Europe“, European Training Foundation 1998, editor a spoluautor kolektivní studie pro EU.

Po odchodu do důchodu v roce 1991 zůstal Milan Kubr pracovně činný, soustředil se však na střední a východní Evropu, kde mohl být v tu dobu vzhledem ke svým životním zkušenostem nejužitečnější. Jako „freelance consultant“ OSN, ILO, Světové banky a Evropské unie podnikl četné expertní mise a pomohl připravit a realizovat řadu projektů budování nových institucí a programů pro podporu manažerského vzdělávání, poradenství a podnikání v transformujících se ekonomikách.

V letech 1992-2000 byl odborným poradcem Světové banky pro ruský „Management and financial training project“ financovaný úvěrem banky. Do Ruska podnikl s týmem Světové banky 12 pracovních misí.

Mnoho času a energie věnoval po Sametové revoluci modernizaci vzdělávání pro řízení a podnikání a obnově podnikového poradenství v České republice. Několik let byl poradcem nově zřízeného Národního vzdělávacího fondu (NVF) v rámci programu PHARE Evropské unie. Po ukončení programu zůstal s NVF v pracovním styku a stal se členem jeho správní rady. V roce 1998 byl konzultantem projektu PHARE „Zdokonalování veřejné správy“ a v rámci tohoto projektu spoluautorem a redaktorem koncepčních dokumentů pro vládu „Analýza veřejné správy České republiky“ a „Návrh strategie reformy veřejné správy České republiky“. Spolupracoval také na „Strategii rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku“ a redigoval závěrečný dokument schválený vládou v březnu 2003 (Úřad vlády ČR 2003).

Odbornou pracovní aktivitu ukončil v roce 2002. V posledních letech se pro vlastní potěšení věnuje kousavému komentování politické scény v České republice i jinde. V roce 2005 uveřejnil „Průvodce politickým divadlem“ s ilustracemi Vladimíra Jiránka a dodnes má vlastní blogovou stránku na Aktuálně.cz.

Milan Kubr má tři pracovní jazyky: češtinu, angličtinu a francouzštinu. Přednášel také německy a rusky a domluví se španělsky. Je českým a od roku 1981 též švýcarským občanem. Členem KSČ byl v letech 1959-69.

Manželka Eva, rozená Židková, dcera živnostníka z Olomouce a absolventka VŠE z roku 1957, se za něj provdala v roce 1960. V letech 1957-65 pracovala jako podniková ekonomka v Avii Čakovice a odborná asistentka na katedře ekonomiky energetiky ČVUT, později ve Švýcarsku několik let ve zdravotním pojišťovnictví.

Autor textu: M. Kubr

Autor souhlasil se zveřejněním textu pouze na webových stránkách věnujících se dějinám VŠE.

V Praze, 8. listopadu 2012