Oliva Felix, prof. Ing.

prof. Ing. Felix Oliva

(26. 6. 1897, Praha – 15. 12. 1977, Praha)

Vl. jm. Felix Kohn. Vystudoval Obchodní akademii v Praze, původním povoláním bankovní úředník, do roku 1933 pracoval v České komerční bance, stal se funkcionářem odborového hnutí bankovních zaměstnanců a působil v Ústředně rudých odborových svazů. Ta ho v roce 1934 vyslala do Moskvy, kde čtyři roky studoval na Mezinárodní leninské škole. V letech 1939-1945 pobýval z pověření KSČ ve Velké Británii. Vzhledem k jeho znalostem sovětského školství a působení v KSČ se po roce 1945 stal klíčovým učitelem marxisticko-leninské politické ekonomie a jedním ze zakladatelů československé marxistické ekonomické vědy.[1]

Od roku 1945 působil v Lektorské radě ÚV KSČ a jako pedagog Ústřední politické školy KSČ (ÚPŠ KSČ)[2]. V letech 1946-47 působil jako zástupce vedoucího odboru propagandy Kulturního a propagačního oddělení ÚV KSČ.[3] Vyučoval též na Vysoké škole věd hospodářských ČVUT.[4] Z ÚPŠ KSČ byl v roce 1949 převeden jako jeden ze zakládajících učitelů na nově založenou Vysokou školu politických a hospodářských věd (VŠPHV), kde se stal vedoucím katedry politické ekonomie.[5] V roce 1950 byl jedním ze tří řádných profesorů VŠPHV. Jeden z tehdejších studentů komentoval jeho postoje během politických procesů: „[Felix] Oliva byl během těch procesů šílenej, to jsem viděl, co to znamená, když je někdo z nich… Zastrašenej z období procesů se stal takovým nemilosrdným a nelidským dogmatikem, že byl ochoten odepsat kohokoliv, kde měl trošku jiné názory.“[6]

Dne 10. 4. 1952 byl s profesorem V. Sedlákem určen předsednictvem vlády jako garant reorganizace hospodářské fakulty VŠPHV na VŠE.[7] V roce 1953 spoluzakládal VŠE, kde působil do roku 1975 jako profesor, vedoucí katedry politické ekonomie, člen školní rady (později Vědecké rady). Ztělesňoval „tvrdé jádro“ komunistické organizace na škole. Například emeritní profesor Bostonské univerzity, Oldřich Kýn vzpomínal, že prof. Oliva na něj napsal negativní posudek: „Navíc při jedné studentské demonstraci v roce 1956 jsem vystoupil na podium a kritizoval nedemokratičnost stávajícího politického systému. Vše se ´sečetlo´ při závěrečných zkouškách následujícího roku: dosáhl jsem vynikajících výsledků, ale zároveň mně studentská komunistická skupina schválila velmi negativní kádrový posudek připravený právě Standou Kráčmarem. Také profesor Felix Oliva na mne napsal velmi špatný posudek, a to přesto, že v jeho kursech jsem měl výborné známky. K tomu všemu si mne popletl s jistým Kühnlem, jenž byl právě tehdy veřejně kritizován jako revizionista.“[8]V padesátých letech patřil ke klíčovým reprezentantům vědeckého života školy.[9]

Právník Knapp ve svých vzpomínkách popsal důvody, proč prof. Oliva nebyl hned při konstituování ČSAV jmenován akademikem: „Procházka nebyl jediný, kdo se tímto způsobem stal akademikem. Naproti tomu se ale leckdo na podobný zásah členem Akademie nestal. Vzpomínám na již zmíněného Felixe Olivu, vzdělaného ekonoma a starého partajního bojovníka. Jenže tehdy začalo přituhovat a začal hon na ´kosmopolity´. Oliva nejen že byl kosmopolita, tj. Žid, ale znal se z války s nějakým arcikosmopolitou, který v procesech vystupoval jako jeden ze strůjců sionistického zla… A tak jednou přišel, nevím už, zda Šorm či Böhm, a povídá, že ho volal Václav Kopecký, abychom toho Olivu z návrhu honem škrtli, poněvadž bude zavřenej. Zavřenej sice nakonec nebyl, ale z návrhu jsme ho poslušně škrtli. Členem Akademie byl zvolen až o osm let později, r. 1960.“[10] Členem korespondentem ČSAV se stal až v roce 1960 a akademikem ČSAV v roce 1973. V roce 1972 byl vyznamenán plaketou Za zásluhy o vědu a lidstvo (ČSAV).

Vystupoval proti Šikově reformě a byl čelný „zastánce centralismu“.[11] V roce 1957 obdržel Řád práce a v roce 1967 Řád republiky.

Zabýval se problematikou socialistické ekonomiky včetně socialistického vlastnictví a zbožní výroby, metodologií politické ekonomie socialismu.

Je autorem knih a učebních textů: Oliva, Felix. Politická ekonomie: Podle předn. prosl. r. 1948-49 na Vys. šk. věd hosp. v Praze. 2. vyd. Brno: Rovnost, 1950; Oliva, Felix. Politická ekonomie kapitalismu: [Určeno] pro posl. [VŠPHV v Praze]. 1. vyd. Praha: SPN, 1952; Oliva, Felix. Socialistický výrobní způsob. 1. vyd. Praha: Osvěta, 1952; Oliva, Felix. Politická ekonomie: (Předkapitalistické výrobní způsoby a kapitalismus všeobecně.): určeno pro posluchače všech fakult VŠE. Vyd. 1. Praha: SPN, 1961; Oliva, Felix. Ekonomické studie 1943-1966. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1967;

Je spoluautorem knih a učebních textů: Oliva, Felix, Červinka, Antonín, Politická ekonomie socialismu. Část 1. 2. vyd. Praha: [b.n.], 1951; Ostrovit’janov, Konstantin Vasil’jevič, Opackij, L. a Oliva, Felix. Distribuce a směna v lidové demokracie a socialismu: Určeno pro potř. vys. šk., vyš. hosp. šk., různých internátních učilišť, kursů a pod. 1. vyd. Praha: Průmyslové vydavatelství, 1951; Oliva, Felix a Tlustý, Adolf. Politická ekonomie: Předmonopolní kapitalismus: Určeno pro posl. všech fakult Vys. školy ekon. v Praze. 1. vyd. Praha: SPN, 1970; Oliva, Felix a kol. Analýza vývoje ekonomické teorie v Československu v šedesátých letech. Vyd. 1. Praha: Academia, 1972.

Je autorem studií: Oliva, Felix, Marxův Kapitál. K novému vydání českého překladu 1. svazku Kapitálu, in: Politická ekonomie 2, 1954, č. 1, s. 8-24; Oliva, Felix, Věta o rovnosti součtu cen a hodnot, in: Politická ekonomie 2, 1954, č. 1, s. 8-20; Oliva, Felix, Nové české vydání II. dílu Marxova Kapitálu, in: Politická ekonomie 3, 1955, č. 1, s. 40-47; Oliva, Felix, Nový překlad 1. svazku III. dílu „Kapitálu“, in: Politická ekonomie 4, 1956, č. 1, s. 30-44; Oliva, Felix, K vydání druhé části III. dílu „Kapitálu“ v novém překladu, in: Politická ekonomie 4, 1956, č. 5, s. 347-356; Oliva, Felix, Marxistický ekonom za kapitalismu, in: Politická ekonomie 4, 1956, č. 2, s. 133-142; Oliva, Felix, O ekonomické teorii v programu Svazu komunistů Jugoslávie, in: Politická ekonomie 7, 1959, č. 4, s. 328-339; Oliva, Felix, Zbožní výroba za socialismu, in: Politická ekonomie 7, 1959, č. 8, s. 692-709.

Dále se např. podílel se na překladu díla ředitele Ekonomického institutu AV SSSR: Ostrovit’janov, Konstantin Vasil’jevič, Distribuce a směna v lidové demokracie a socialismu: Určeno pro potř. vys. šk., vyš. hosp. šk., různých internátních učilišť, kursů a pod. 1. vyd. Praha: Průmyslové vydavatelství, 1951.

Autor textu: F. Stellner